Hasta la vista!

Smiech, slzy, dojatie, šťastie, krutosť - všetko namiešané do letného nenápadného príbehu, ktorý je naviac inteligentne natočený a netlačí zbytočne na pilu. Tieto "handicapované" komédie sú v kurze a po francúzskych Nedotknuteľných sa pochlapili aj belgičania. Nejde o nápad, keď si traja postihnutí mladí muži plánujú návštevu bordelu kdesi v Španielsku a pre svoj ciel prísť o panictvo urobia všetko... ide o spôsob nazerania na ich túžby a sny. Hoci sa všetko vyvíja podľa osvedčených receptov a je to predvídavé, nič to nemení na skutočnosti, že film ponúkne omnoho viac zábavy a zamyslenia, ako si myslíte. (15.08.2012)

,,NO, VĚC SE MÁ TAKHLE...LARS, JOSEPH A JÁ BYCHOM...SPOLU... CHTĚLI TROCHU CESTOVAT. CHCEME CESTOVAT JENOM MY TŘI. SAMI. JAKO VELCÍ KLUCI....“ /// Tři kriplové a ke všemu panicové. Přitom v El Cielo je (prej) bordel pro lidi jako jsou voni! Chlapci se už tak nějak chtěj postavit na vlastní nohy (u Josepha to zas takovej problém není, páč je jenom slepej…), ale co na to rodiče? … TO JE PIČOVINA! Absurdní situace chlapáci zvládaj s lehkostí či tak, jak jim to jejich (zdravotní) stav zrovna dovolí a někdy je dost těžký říct, co je vtipný, co černovtipný a co už morbidní (zvlášť pro mě). Road movie o cestě za snem, kvůli kterýmu stojí i umřít. Amíci jezděj do Bangkoku, Indové do Evropy, tak proč by BELGIČTÍ kriplíci nemohli do Španělska? Slzu? Asi jo. Ale je to taková ta smutně šťastná kroupa za 3a½!. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V NEDOTKNUTELNÝCH bylo málo postiženejch. 2.) Páč tvrdím, že na nebeskou bránu se nemá klepat, ale rovnou vejít. 3.) Přemejšlím, jestli se dá sexem vyléčit rakovina (hele upřímně – nevím jak na tom seš, ale moc bych to neprotahoval…). 4.) Thx za titule ,,Okoun“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (27.08.2012)

Bezesporu zajímavá sonda do života handicapovaných, která na první pohled vypadá lacině (viz stokrát omleté téma panictví), ale ve skutečnosti je to trochu o něčem jiném, což je nejlépe znázorněno na příkladu Josepha. Ale nebudu dál spoilerovat. Nejvíc mě zaujala postava Larse a také jeho mladší sestry, byla to malá rolička, ale zajímavě napsaná i skvěle zahraná. Humoru není zase tolik, jak bych očekával, ale o to více oceňuji, že tvůrce v tomhle ohledu na nic netlačí a nechává jen na divákovi, kdy a čemu se bude smát a neservíruje žádný povinný sentiment, čehož si cením asi nejvíce. Vážné scény se v rychlém sledu střídají s humornými, leckdy jsou situace tak absurdní, že je otázka, zda se ještě jedná o komické. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale protože road movie mám docela rád a část námětu je vypůjčená z mého oblíbeného Klepání na nebeskou bránu, dávám nakonec slabší čtyři. (04.09.2012)

Tak to je hodně silný snímek. Opravdu to na mě hodně zapůsobilo, po zhlédnutí jsem neměla vůbec dobrou náladu, jako když jsem viděla úvodní cca 2 minuty. Udivilo mě, že jsem se u toho od srdce zasmála, ale taky se mi chvílemi chtělo brečet. Opravdu hodně dobré zpracování, obzvlášť na toto téma a o těchto lidech. Nemám, co víc bych k tomu dodala. (17.12.2012)

Střídání emocí, hodně humoru a trochu toho vážného. Vše v citlivě zábavném mixu si nijak nedělá legraci z postižených, jen ukazuje, že mohou prožívat úplně normální pubertu. Parádní road movie, která podle mě měla skončit trochu jinak, jinde. Ale chci to vidět znovu, chci si zopakovat své oblíbené scény. Z obrazů, které mám stále před očima, je na prvním místě chycení otce za ruku. Taková banalita a přitom taková síla. (03.01.2015)