Hasta la vista!

Není to zase taková komedie, jak by se mohlo zdát. Vlastně je to poměrně hořká záležitost s občasným projasněním. Pokud již máte nějakou zkušenost s road movie, tak je vám poměrně jasné, jak to dopadne a nepřináší to nic nového, ačkoliv jsou hlavní hrdinové handicapovaní - to je přináší jisté vtipné situace, ale zároveň i celou tu hořkost, kterou nejvíce během celého filmu můžeme slyšet u Philipa, ale nakonec je Lars, kdo to prožívá nejvíc. Není to špatný film, ale ani nemá nic do sebe. Slabší 3*. (21.07.2016)

V posledních letech se s filmy o postižených či umírajících teenagerech toužících po sexu či lásce roztrhl pytel. Trh s klasickými teenage sexy komediemi se již zřejmě naplnil. Ovšem v tomto případě nelze mluvit o prvoplánové zábavě. Hasta la vista je skvostný film s výborným scénářem a perfektními hereckými výkony. Postavy jsou napsány a ztvárněny věrně a obdivuhodně plasticky. Senzační je už samotné obsazení postav, které funguje vážně na jedničku. Především Tom Audenaert se mi strašně líbil. Samotný příběh není nijak složitý či převratný, ale díky scénáři a hereckým výkonům určitě nenudí. Jen ten konec je mírně předvídatelný a sklouzává k zažitým klišé. (01.11.2012)

Hořkosladká belgická komedie / drama / road movie, inspirovaná skutečným příběhem, o cestě třech handicapovaných paniců – jednoho slepého, druhého na vozíku těsně před smrtí a třetího zcela ochrnutého – do Španělska za sexem, přičemž je na cestě doprovází ošetřovatelka Claude kypřejších tvarů. Všichni čtyři zažijí spoustu dobrodružství i poznání, chvil nádherných i trpkých. ~ Cesta je důležitější než její cíl. Putování hrdinů je protknuto černým humorem, nutno říci vkusným, s akcentem umět si dělat srandu sám ze sebe. Humor je zde prostředkem k vyrovnání se s nelehkou životní situací, prostředkem k upevňování přátelství mezi aktéry, neboť právě oni jsou příklady v onom umu dělat si srandu ze svých handicapů i ze světa. HANDICAP zde není brán tragicky a už vůbec ne jako hlavní charakteristika postav, hrdinové jsou specifickými postavami, jež disponují dobrými, avšak i špatnými vlastnosti. ~ Hasta la vista! vypráví příběh o přátelství a obětování se pro kamaráda, o sobeckosti, o lásce, o touze po životě bez starostí = bez handicapu. A ten prvotní impuls pro uskutečnění této cesty – chtíč, dychtivost jet na jih za kurvama, je v konečném vyznění přeci jen vedlejší… A to je dobře! Hasta la vista! (02.09.2013)

Pro ty, kteří mají radši jih než sever. Třeba to bude znít divně, ale při sledování Enthovenova snímku jsem si nejvíc vzpomnínal na různé závislé i nezávislé americké road movies a teen komedie o klasických puberťácích, kteří myslí jen na to jedno. Jasně, zhulených rastamanů ani jablkového koláče se tu nedočkáte, ale ta atmosféra tam prostě je a bylo by ode mne pokrytecké, kdybych jen kvůli tomu, že jsou hlavní postavy hendikepované, nad tím zavíral oči. Ono ostatně ani Enthoven nemá čisté svědomí, když do hlavních rolí obsadil herce, kteří hendikep jen předstírají a kteří(ne všichni) by jinak klidně v nějaké teen komedii hrát mohli. Ale on ostatně ani Asta Philpot, podle jehož životního příběhu je snímek natočený, nemá označení "disabled" rád a ve svém životě mu opravdu není věrný. Takže bych to nakonec Geoffreymu ani neměl za zlé, že se chtěl vyhnout vážnému pohledu, který je možná zodpovědný a sociálně uvědomělý a kdesi cosi, ale zároveň nebetyčně nudný. (20.04.2015)

Kam se hrabe 99% americke produkce na tenhle napadem zcela jednoduchy a bez pochoby velmi levny belgicky skvost, smat se postizenym jiste neni hezke, ale tenhle film je natocen s takovou gracii, ze se u nej smejou i sami postizeni v hledisti a clovek se za svuj smich pak nemusi stydet;). Jedinou nedokonalosti je predvidatelny konec, otazka ale zni, jestli film na tohle tema vubec muze skoncit jinak a jestli by to fungovalo lip. Divaci ve Varech vybrali viteze sve ceny skvele. (14.07.2012)