Počestné paní pardubické

„A proč se perou?!“ - „Pro nějakou ženskou povětrnou! - „Vždycky, když mám pěkný těsto, tak se semele nějaké lotroctvo, zatracený ženský pokolení!“ Chudák rychtář, chvíli pokoje mu nedají…Počestné paní pardubické jsou spíš úsměvnou moralistní satirou než komedií jako takovou. To ovšem neznamená, že by se u ní člověk nebavil. Ani ne tak koncentrací hlášek jako spíš kreacemi protagonistů, z nichž se mnozí vyřádili a jejich postavy tu a tam rozesmějí. Plachtův Rychtář („Kde husy tam štěbety, kde ženy, tam klevety, zatracený ženský pokolení!“), svérázná hraběnka Brzkové, jedovaté paničky (Valentová, Bušová, Medřická), ušlápnutí manželé (Kohout, Kreuzmann) či správňácký „katovský“ pár Smolík a hlavně Štěpničková („Ale já se ti do toho nechci plést, dělej, jak myslíš.“), ti všichni umí vyloudit úsměv na tváři. Oceňuju i snahu o dobovost (nejvíc zaujmou pěkné kostýmy a… ehm, nejedna dmoucí se hruď), naopak škoda je uspěchaného konce. Za mě slušné 4*. „Řekni jim tam své mínění!“ - „To jako myslíš tvé mínění?“ (15.12.2019)

Znamenitá Krpatova divadelní hra, která si mezitím získala sympatie především mimopražských diváků se zásluhou brilantního filmového scénáře proměnila ve vycizelovanou, sžíravou satiru posmívající se všem tmářům, pokrytcům, cizoložníkům i zuřivým strážcům morálky a mravopočestnosti. Epizody ze života ctihodných občánků, pohybujících se po pardubických ulicích a ryncích osmnáctého století, jsou ve filmu poskládány tak, aby se divák ani na okamžik nenudil: nechybí humor, inteligentní, hravý, veselý, a také láska a intriky, s nimiž lze dosáhnout lecčeho nekalého. Vyrovnanému hereckému obsazení kraluje výtečná Jiřina Štěpničková, která zas a znovu potvrzuje svůj výrazný komediální talent, a Terezie Brzková, jejíž nesnášenlivá, panovačná hraběnka je zajímavým kontrastem k dobrotivé, laskavé babičce Boženy Němcové. Zatím jen zpovzdálí se dere ke slovu nová krev, generace nejmladších hereckých osobností, už tady ovšem naznačující leccos z pozdějších velkých kreací (dryáčnická epizoda tehdy sotva čtyřiadvacetileté Dany Medřické). Vkusný, ironií nabitý snímek z jednoho historického zastavení v dobách dávno minulých a ne právě marných, je dalším z početné řady nadčasových děl Maca Friče, který se po dvou prominentních zakázkách pro německý Pragfilm opět vrátil ke svému věrnému "barrandovskému" týmu. (04.10.2008)

Trochu jsem si vždycky tenhle film pletl s Cechem panen kutnohorských; satira opět míří na pokryteckou, měšťáckou povahu paní a dívek, tentokrát v pozdně středověkých Pardubicích, kde je sousedkám trnem v oku manželka městského kata - Jiřina Štěpničková v jedné z rolí, kde ji můžu; skvělý je ovšem i její manžel, kat František Smolík, u něhož se na slabou roli snad ani nepamatuji. A další plejáda našich výtečných herců, vzpomenu ještě aspoň starou hraběnku Terezii Brzkovou. (14.10.2014)

Báječná podívaná, tahle historická komedie. Mistr ostrého meče, pan Jiří, je z podstaty dobrák od kosti a slouží městu, resp. měšťanům podstatně lépe jako ranhojič, než-li kat. Jeho žena Rozina je nejen krásná, ale i zručná švadlena, znalá bylinkářka a svou kůži, ani na kůži, nedá zadarmo. „Komu čest, tomu čest.“ (01.05.2016)

"Žena kata"-"Mistra ostrého meče"-"Žena kata"-"Mistra ostrého meče povídám. Komu čest, tomu čest." Jiřina Štěpničková se v tomhle filmu rozjela jak zákon káže a dělá svýmu zatracenýmu ženskýmu pokolení opravdu čest vzhledem, výřečností i duchem. Jedna z nejvtipnějších komedií, která kdy u nás vznikla. (19.06.2011)