Počestné paní pardubické

"Zatracený ženský pokolení..." Tahle hláška rychtáře v podání Jindřicha Plachty zaznívá v tomto kouzelném filmečku snad na každém kroku. Pokrytectví paniček pardubických (a jejich klevety) je vskutku děsné (a směšné zároveň). Z jejich přehlíživého postoje k ženě mistra ostrého meče (kata) Jiřího, panně Rozině, je člověku až trošku smutno. Přesto jsem se, zvláště v druhé části filmu, náramně bavil. K popukání byla především scéna, kdy je Rozina (kvůli dosti absurdnímu obvinění) předvedena před městský soud (viz zejména její hláška "nelezte mi na kůži"). Film má i "detektivní" zápletku a nemůže chybět (pro dobu vzniku tohoto filmu) tak typický šťastný konec... :-) (27.07.2018)

"Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky. (09.12.2008)

Trochu vážněji pojatý snímek, nežli Vávrův „Cech panen kutnohorských“ . Já raději legraci, a proto se mi „cech“ líbil více. Ovšem i tento snímek má spoustu dobrých herců a kostýmů. Jen ten scénář už není tak skvělý. Přesto se mi snímek líbil a jistě jej mohu vidět vícekrát. (22.01.2017)

Otakar Vávra měl Cech panen kutnohorských, Martin Frič zase Počestné paní pardubické. Oba filmy jsou roztomilé kostýmní historické komedie tak trochu francouzského střihu, oba mají krásnou výpravu, jsou profesionálně natočené a na špatného herce v nich vlastně nenarazíte. Jenže tenhle se mi líbí o něco víc, za což vděčí především rázné Jiřině Štěpničkové, uhrančivé Zitě Kabátové, Jaroslavu Marvanovi, Jindřichu Plachtovi ("Zatracený ženský pokolení!") a také Daně Medřické, která o sobě už v této nevelké roli dala jaksepatří vědět. (28.02.2016)

Kde ten Frič chodí na také enormne vykonštruované námety? To neviem.↵  A prečo si tentokrát vybral historickú dobu? Na to mám hypotézu: aby mohol natočiť film s hrdinkami ešte omnoho afektovanejšími, prudérnejšími, obmedzenejšími a otravnejšími než obyčajne.↵  Okrem toho nanešťastie vo filme chýbal humor, ktorým by sa tieto postavy pranierovali (možno s výnimkou scény na súde) a urobili film znesiteľnejším. Miesto toho bol dej filmu mimoriadne vykonštruovaný s cieľom happyendu - šťastia dobrých pokrokových ľudí a zahanbenia tých obmedzených. To, ako všetky okolnosti do seba účelne zapadajú je síce obdivuhodné, ale tiež očividné a divák cíti, že víťazstvo dobra je neodvratné napriek akémukoľvek úkladu. (28.12.2015)