Pobočník Jeho Výsosti

V těžké konkurenci Burianových veseloher je tato odsouzena být mezi těmi méně výraznými a méně populárními, ale pozor - pořád je to solidní snímek se zajímavými filmovými postupy a povedenými scénkami. Kdybych měl vybrat trojici nejslabších Burianovek, vyberu asi "Slepice a kostelník", "Dvanáct křesel" a "Muž v povětří". (08.02.2022)

Tak trochu anarchistický humor byl v první polovině 30. let běžnou součástí mnoha komedií (viz Funebrák, Nezlobte dědečka...). Charakteristickou známkou byl scénář, který se místo příběhu soustředil na gagy (a to často hodně šílené). "Pobočníka" tedy musíme brát jako produkt tohoto subžánru a podřídit se jeho skečovité formě. 7/10 (11.08.2006)

Vlasta Burian natočil lepší filmy, co si budeme povídat. Snímek je navíc poznamenaný hroznou kvalitou obrazu a zvuku, kdy obojí navíc ještě přeskakuje, takže některé repliky nebylo slyšet vůbec nebo byly useknuty v polovině. Přesto si myslím, že i díky skvělému střihu to taková hrůza není. Horší byl podle mě jeho film Tři vejce do skla. (05.01.2021)

Roli v tomto filmu dostala Suzanne Marwille jako svatební dar a na odškodněnou, protože přednost v Lelíčkovi dostala Lída Baarová. Tak aspoň, že tak :) Jinak jsem tedy v opozici, neb se mi film celkově báječně líbí a beru ho jako lepší Burianovku z první půle 30. let. Lamačovky jsou sice větší masakr, ale tady je navíc Ella Šárková, Mary Grossová, Míla Reymonová a Helga Nováková a ty všechny můžu absolutně. Krom toho Burianovky v uniformách, to se líbí. (15.02.2009)

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)