Jurský svet

Ve scéně, kdy se Owen kouká z očí do očí se "svým" raptorem, si měli podat ruce jako prezident a Marťan v Mars útočí. Úplně slyším ten dialog: "Člověk a dinosaur. Copak bychom spolu nemohli vycházet?" Skoro to tak bylo, jen to potřesení tlapama mi chybělo. Jinak to byla cvokárna, ve který za sebou zásadně nikdo nezavírá dveře. Všechno se začíná hroutit, hlavní menedžerka dělá jednu kravinu za druhou a vlastně jsem ani nepostřehl, kdy že to najednou stála na té dobré straně a čím si to zasloužila. Že by někdo spouštěl nějaká rozumná opatření? Ani nápad, jen klasický záporák, co chce využít získané poznatky pro "divizi biologických zbraní" (jaká škoda, že se postava Vincenta D'Onofria nejmenuje Burke a společnost Weyland-Yutani), geroj, co celý film nosí flintu na zádech, aniž by jí nějak rozumně použil, ba ani když by třeba mohl někomu zachránit život, ne moc zajímavý sourozenecký pár (proti originálu slabota) a tuna zbytečného komparsu. První film byl sice jen odvar z knihy, ale pořád dokázal zachovat alespoň stín myšlenky o tom, že řídit systém s nejasnými vstupy nejde. V Jurassic World není myšlenka veškerá žádná, protože představu, že vše uřídí mezidruhové přátelství, myšlenkou nazvat nemohu. Nechte už tu knihu pro Darwina spát. (19.12.2015)

Všechno málem skončilo tím, když se jedna excentrická, tlustá pizda s fialovými vlasy rozhodla dát verbalově dceři dvojku z angličtiny! Znáte to, výchovné bití, usedavý pláč a okázalé rušení rezervací v tom zlodějském Sinestáru. Až zadýchán a se zakrvácenými pěstmi jsem se vzlykavým hlasem dozvěděl, že to nebylo proto, že by neuměla, ale proto, že jednou neodevzdala jakýsi posraný projekt!!! No chápete to? Nějaká od hlavy až k patě zakorálkovaná, slizká piča, co si dodnes myslí, že pajdák je vycházkový okruh pro invalidy, si bude léčit afektované mindráky na mé k dokonalosti vyrýhované zygotě! Nakonec jsem se tedy po pár výhružkách linkou bezpečí ustrnul a rozhodl se, že tento nemilý incident raději vyřeším několika nezarámečkovatelnými, nechutně pejorativními anglicismy na adresu toho otylosaura a že se z našeho holocénského parku do toho jurského přeci jen vypravíme. První hodinu jsem ale hořce litoval, že jsem se raději nenechal naprášit na tu sociálku a pietně myslel na Krajtna, jak asi snáší tohle hovno na svém hrobě a jestli má dost místa ke vzteklému obrácení se z toho, jak zdegenerovaná komerce dokázala ještě více dokurvit jeho fantastickou předlohu. Půlku filmu totiž sledujeme pouze to, jak dva hnusní spratci, které bych z fleku nemilosrdně předhodil nějaké té pomalužravé druhohorní obludě, neposlouchají svou prominentně nehereckou, odpornou tetu, co by mohla z fleku plašit xichtem pterodaktyly, z níž by hnusem vyblil natrávené přesličky i jindy apatický apatosaurus a z jejíž „sexuality“ by se hrůzou šprajcl i ejakulát v chámovodu toho nejotrlejšího mořeplavce. Do všeho toho utrpení jen tak frajersky pózuje Marek Taclík rivajvl a sem tam mrkne nějaké trapné hadí oko. Naštěstí jsem však úpěnlivé prosby své otlačené prdele o evakuaci nevyslyšel, protože se to posléze zvrhlo do tak orgastického finále, že jsme já i mé hýždě úplně zapomněli na všechna způsobená příkoří a jen jsem na to s otevřenou hubou překvapeně čuměl jak Triceratops do mikrovlnky. Finále, které z týrekse dokázalo udělat toho nejňuňavějšího predátora roku a změnilo nejčastější prosbu o pořízení domácího mazlíčka na „Táto, kup mi velocilaptola!“. Původně jsem měl v úmyslu pokračovat fundovaným paleontologickým elaborátem na téma „Proč je, kurva, Jurský park plný křídových monster?“, nicméně místo toho to tu raději vytapetuju emočními vykřičníky, aby mě ten krutoftipný „bavič“ assbůkového odchovu nejzářivějších potratů dělnické třídy, jež se už evidentně cítí být i velkohubě povolán rozhodovat, co sem patří a co ne, mohl také borečkovsky napomínat a očistit i ode mě tuto databázi. Takže: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!. (04.07.2015)

Steven Spielberg si v roli producenta všechno pohlídal, Colin Trevorrow se ukázal jako velmi učenlivý a snaživý žák, a tak je Jurský svět stále jednou z nejlepších franšíz. Rodinný, v tom nejlepším smyslu slova akční, dobře udělaný blockbuster, jehož největší devizou je Spielbergovské přesvědčení nechat (dětského / klučičího) diváka prožít to pravé klukovské dobrodružství, tolik podobné zážitkům z filmů Karla Zemena...což v rozhovoru přiznal sám Spielberg, pro něhož je jedním z inspiračních zdrojů právě Zemanovská Cesta do pravěku. A mimochodem, je to vtipná představa, ochočit a domestikovat si raptory... (19.09.2015)

Další pokračování, které současně tak trochu remakuje. Nejedna scéna dává vzpomenout na původní trilogii a přitom se film, podobně jako nový Šílený Max, hodně snaží stát na vlastních nohách, aby nebylo třeba znát zázemí (a daří se). Oproti Maxovi tu však chybí snaha o nějakou revoluci či osobitý vklad. Prostě se jen míchají styly jedničky (poznávání parku) s dvojkou a trojkou (útěk před divokou zvěří), ve výsledku to ale naštěstí nevadí. Film má tempo, nenudí, sem tam pobaví hláškou či sympatickou devadesátkovou "přístupnou brutalitou". Pokud mě něco nebavilo, byl to záporák Vinceta D'Onofria, což je taková úplně typicky blbá "jdu za prachama" figurka, kterou jsme měli vlastně v každém dílu. Ale jinak není moc proč remcat. Trevorrow velký úkol zvládl s přehledem a po Maxovi tu máme druhý nejzábavnější blockbuster sezóny. Finální fight přímo excelentní. Během něho ve mě asi nejvíc eskalovalo to pravé "dětské nadšení". (10.06.2015)

Zábavný, napínavý, dojemný, důstojný, skvělý. Jurský svět dopadl nejlépe jak mohl. Bez sebemenšího problému odsýpající scénář, pečlivá režie s citem pro střídání vážnějších i odlehčených momentů, spousta nostalgie, ale zase ne taková, aby se film zbaběle spoléhal jen na ni, nové nápady, vynikající sympatičtí herci, zkrátka vše je, jak má být. Navíc trailery zdaleka neukázaly vše, takže není nouze ani o překvapení (pro mě nejlepší momenty filmu). Jsem rád, že se to Colinu Trevorrowovi tak povedlo a všem pochybovačům vypálil rybník. A Michael Giacchino je také pašák, protože se na rozdíl od Dona Davise v Jurském parku 3 nesnažil napodobit Johna Williamse, nýbrž použil jeho motivy jako základní kameny své vlastní hudby, což byl ten nejlepší možný přístup.___P.S. Ovšem ty české titulky! Nevím, v jakých podmínkách je Petr Zenkl tvořil, ale aby se z triceratopsů stali "triceratoptoři a aby se ze samice indomina rexe stal samec, ač se o "něm" stále hovoří jako o "she", případně "it", to opravdu nebylo nutné.___P.P.S. Pro DVD vydání byly bohužel použity ty samé titulky bez jakýchkoliv oprav. (12.06.2015)