Návrat domů

Návraty z vojny sú vždy ťažké. Nie len v živote, ale aj románovo či filmovo. Vždy sa vrátite niekde, aby ste videli, že sa všetko zmenilo natoľko, že tam v podstate nepatríte. Ďalší z filmov natočených tak tesne po vojne, že to celé tou atmosférou ešte dýcha. Veľmi reálne. Začínajú sa však už objavovať oslavné chorály na udatných sovietskych vojakov, všetko sympaťáci, mierumilovní ľudia, žiadne znásilňovanie sa z ich strany nedialo. Na rok výroby ale pochopiteľne stvárnenie. (19.04.2021)

Martin Frič byl největší režijní hvězdou První republiky i zestátněné kinematografie a Karel Höger byl charismatický herec, kterému podobný styl rolí, jako byl jeho nadporučík Mareš, vyloženě seděl. Třetí hvězdička je konec konců právě za Högera a jeho herectví. Po řemeslné stránce se Návratu domů mnoho vytknout nedá a prvoplánová propaganda se ve Fričově snímku taky nekoná. Dokonce je na začátku filmu zmíněna v jedné větě účast československých vojáků na operacích na západní frontě a bylo to určitě na dlouhá léta naposledy, obávám se, že až do natočení Oázy a Nebeských jezdců. Na druhou stranu, všechny ty šťastné úsměvy, uniformy, sympatičtí rudoarmějci tančící kozáčka, celá ta atmosféra vysílá podprahové signály o době, která vedla ke zglajchšaltování české kultury. Ten film je jako režim v letech 1945-48. Svým způsobem tenhle druh filmařiny považuju za nebezpečnější než ty tupé agitky, které jsou ve své naivitě a přímočarosti strašně snadno identifikovatelné a směšné. Copak asi jeli do Sudet dělat ti sympatičtí vojáci - šířit demokracii? Zkrátka a dobře, po emocionální stránce mně ten film nikdy nesedl. Celkový dojem: 55 %. (20.06.2014)

Vůbec nechápu, proč je Návrat domů tak opomíjeným filmem. Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co kdy Frič natočil. Navíc se jedná o téma, které je v naší kinematografii takřka bílým listem. Těch návratů z války jsme jistě zažili dost, ale buď se jednalo o budovatelské škváry plné písní a prací a po revoluci to naopak byly zpracování zabývající se persekucemi vojáků bojujících v západních armádách. Návrat domů však pojednává o osudu tisíců vojáků, kteří se vrátili domů a v radostných dnech osvobození nacházejí své snoubenky vdané, rodiče i blízké mrtvé a i když si splnili svou touhu a osvobodili svojí zem, náhle nevědí, co dělat, protože jim chybí pevný bod, do kterého by se vrátili. A tak hledají. Film nabízí několik silných scén, přičemž nejintenzivnější je ta s Terezií Brzkovou, které hlavní hrdina přichází oznámit smrt jejího syna. Herci byli do jednoho výborní, přičemž všem podle očekávání vévodil Karel Höger v jedné ze svých nejlepších rolí a jsem rád i za to, že vzdor roku natočení se film vyhnul výraznější komunistické propagandě. I když o dva roky později by to vše nejspíš vypadalo jinak. 90% (18.03.2014)

Vynikající Fričův film v ryze civilistické věcné rovině přibližuje atmosféru prvních dnů osvobození května 1945 tak, jak ji mohli vnímat normální lidé nejen Česka, ale celé Evropy. Není to idylizující obraz; cítíme tu tíhu mezilidských vztahů, složitost počínajícího mírového života a přežívající tíseň války a okupace.  Mimo plejádu skvělých hereckých výkonů (Höger, Jurdová, Procházková, Štěpánek, Smolík) lze ocenit i uměřený obraz Rudé armády přijímané tak vlídně šťastnými Pražany. O dva roky později dokončuje Frič další podobný film PAST o odbojové organizaci PVVZ (Petiční výbor "Věrni zůstaneme!" (24.05.2021)

Návrat čs. vojáků do osvobozené Prahy, navíc točený v roce 1948, je jedinečným historickým svědectvím. Nemáme mnoho filmů tohoto ražení a když, tak jsou většinou zruinované komustickou ideologií k nekoukatelnosti. Karel Hoger opět hraje jen očima, ale jeho drama je dramatem muže, jenž přišel o všechno. Šest let z domu je předlouhá doba. Zbyla mu jen uniforma....85% P.S. Nádherná je ve filmu bezelstnost a nadšení lidu, víra v Sovětský svaz - osvoboditele (Francie nás přece zradila!), víra v lepší budoucnost. Nejde o komunistickou propagandu, ale o realitu. Ano, lid komunistům věřil, zvolil si je, taková byla doba. (10.01.2012)