Päť rozbitých kamier

Podobné filmy jsou velmi důležité, protože přinášejí jiný obraz války. Proti tomu, s čím se normálně setkáváme ve filmech může podání skutečných "herců" působit fušersky. Vojáci často jakoby bezmocně postávají před zátarasy, nechávají se bít do prsou ženami, které je nechtěji ve svých příbytcích, a jejich trpělivost je zkoušena shnilým ovocem a dlažebními kostkami od mužů, kteří je nechtějí ve své vesnici. Strpějí urážky a nářek místo těch nahoře, jejichž rozkazy se zavázali plnit. Tam, kde se ve filmech umírá rychle nebo důstojně, tady se dělá povyk při sebemenším škrábnutí. Je to pravá tvář války, je to válka lidí bojujících za to, co jim dle jejich soudu náleží, je to válka dětí, pro něž se boj a násilí stává stejně přirozenou součástí jako pro české děti pohádky. (31.03.2018)

Koniec minulého storočia bol obdobím pádu berlínskeho múru a začiatok tohto storočia je obdobím stavania nových múrov a plotov. A to nielen v miestach dlhoročných konfliktov, ako v oblasti Palestíny, ale aj blízko nás a skoro na každom hustejšie obývanom mieste sveta. Boj a demonštrovanie proti plotom je podľa dokumentu témou života palestínčanov. Aj deti od útleho veku vodia na demonštrácie, aby videli všetko násilie a keď zorganizovali čisto detskú demonštráciu, to sa mi zdalo už priveľa. Akoby očakávali, že sa niečo stane, že niektorému vojakovi povolia nervy, a video s násilím na deťoch bude témou pre celý svet. Všetko je natočené amatérskym dokumentárnym štýlom, pohľad je samozrejme jednostranný, ale to sa nedá filmu vyčítať, vieme kto ho točil. Filmár a rozprávač, ktorý postupne prichádza o kamery, nakoniec príde o viac, postupne stráca pochopenie manželky a v mnohých momentoch aj moje, hlavne pri manipulácii detí. –––– Tato, prečo vojakov nezabiješ nožom? (02.11.2015)

Už delší dobu jsem poněkud skeptická ke vzniku státu Izrael zrovna na tomto místě. Mocnosti se dohodly bez toho, že by se ptaly lidí, kteří na území žijí. Tento dokument jen potvrdil mé nejčernější obavy. Přiznávám, že tam asi chyběla nějaká kritika Palestiny, ale pro mě nyní je chování Palestinců čistě obranná pozice. Film mě absolutně dostal. Měla jsem možnost vidět film i s následnou diskuzí s člověkem, který do oblasti pravidelně jezdí. Film byl obohacen o fakta - mapy, mezinárodní situace (evropské soudy ignorují stížnosti obyvatel B'linu) a opravdu mě dostala izraelská strategie odřezávání palestinských vesnic od sebe samých a od ostatní civilizace skrze ony zdi. Online: http://viooz.co/movies/15366-5-broken-cameras-2011.html. (07.06.2013)

Oprávněné rozhořčení obyčejných palestinských felláhů ze záboru jejich zemědělské půdy židovskými osadníky vzbuzuje zpočátku pochopení. Dalo by se pochopit i to, že dokument se stává postupně víc a víc teatrálním, patetickým a tendenčním, protože lidé prostě používají ty zbraně, které mají k dispozici - no a Palestinci holt navenek hrají ubližované chudáky, aby vzbudili sympatie u světové veřejnosti. Ale nepochybuju o tom, že přitom si tajně brousí na Židy nože, a nepochybuju ani o tom, že stejně tak by podobné emotivní dokumenty o agresivních a krvelačných Palestincích a o izraelských obětech mohli natáčet Židé. A co vím, žádní židovští extrémisti nezabíjejí sebevražednými atentáty arabské děti ve školních autobusech, nepálí bezhlavě rakety na palestinská města, padni kam padni, hlavně ať zabijou co nejvíc civilistů, nebo nevraždí nikoho kvůli vyznávání jiné víry, natož aby ho nutili ke konverzi k judaismu. Z globálního hlediska je Izrael náš strategický spojenec v nastávajícím konfliktu mezi islámskou a euroamerickou civilizací a já ideologicky stojím na jeho straně. Takže za působivost dokumentu dávám v rámci objektivity slabé tři, ale jeho výpovědní hodnota pro mě velkou hodnotu nemá. (20.02.2015)

Izraelské osady nemají na západním břehu co dělat. Ovšem tato homevideo prezentace daného konfliktu mě velice zklamala. Čekala jsem alespoň náznak objektivity, i když v tomto případě to asi možné není, když autorem je osoba tak silně zainteresovaná. Každopádně jisté promluvy mě dokázaly vyšponovat a jsem ráda, že jsem toto video viděla až doma a ne na projekci Jednoho světa. Domnívám se, že nejspíš kvůli téměř neustálým konfliktům s vojáky je zde nahlíženo na smrt a nebezpeční trochu jinak než je tomu běžné v západní společnosti, ale i tak, vodit děti na demonstrace? Vážně? Poslat skupinku děti demonstrovat ke zdi samotné? Nechat je pokřikovat na vojáky a házet na ně věci? Vážně?! Pro izraelské vojáky je to povinnost a nezdá se mi z daných záběrů, že by se v konkrétních střetech chovali násilněji, než by se dalo očekávat. To, že celé jejich působení na daném místě je špatně, je věc jiná. Jen se mi nechce věřit, že se proti tomu nedá bojovat jinak, legálně a legislativně, prostě jinak, než neustále ohrožovat vlastní děti. Kdo se pak může divit, že při ozbrojeném střetu je to většinou dítě, kdo je zabit, když dospělí lépe poznají, kdy hrozí skutečné nebezpečí a umí se lépe schovat nebo utéct nebo cokoliv... (21.02.2015)