Hořící keř

První, co mě napadlo, že to bude úplně jiná káva, než nostalgicky laděný návrat do minulosti zachycený ve stylu retro televizního seriálu Vyprávěj. Shovívavost vůči normalizační době je tatam a všichni se jistě shodneme na tom, že doba, kterou zachycuje režisérka Agnieszka Holland s vlastním emočním vztahem a znalostí dobových reálií se jeví trochu jinak než výše zmíněný seriál. Leč v zájmu úplnosti a ve snaze lépe pochopit dobu chci podotknout, že na odhalená fakta československé minulosti oživené dokumentárními záběry se lze podívat ze dvou stran, protože každá mince má dvě strany. Dnes si to lidé už nepamatují, ale lze vysvětlit, že pro mnoho občanů v době pookupační tzv. normalizace bylo ještě jiné Československo. Právě z tohoto společenského a politického marasmu uměla řada lidí šikovně profitovat a nakrást třeba ve státním podniku všechno, co potřebovali pro stavbu svých chalup. Nemluvě o tom, že již od ranních hodin hospody jen hučely a cinkaly půllitry, některé známé osobnosti, umělci, herci, zpěváci a muzikanti, (přisluhovači režimu), doslova lezli za minulé doby režimu do zadku, či dokonce fízlovali. Zatímco jiní lidé protisocialisticky naladění (třeba Charta 77), museli třeba pracovat v kotelnách nebo jít rovnou sedět. Nicméně, zaplať pánbůh, že padl zářivý socialismus, dlouho jsem si myslel, že všechno bude fajn, ale dnešní vláda arogance moci, mocných chamtivců a lobbistů o fajnovosti tedy moc nesvědčí. Nemyslím si, že to je dobrá cesta do budoucnosti. Ale zpět k věci. Osudové drama JUDr. Dagmar Burešové při vší úctě mohlo nabídnout za 240 minut mnohem více, možná je to i tím, že tam bylo pár nadbytečných scén. I přes výše řečené je Hořící keř nadprůměrně vystavěný seriál, jenž zvedl televizní laťku. Herecký vklad v podání herečky Jaroslavy Pokorné v roli Libuše Palachové na mě působil asi nejemocionálněji, mimochodem skvěle to hrála. Velký herecký talent Táňa Pauhofová měla půvab, ale nejsilněji na mne nepůsobila. Snad bych ještě dodal, že je možná škoda, že zatím z neznámých důvodů filmaři opomíjejí detailnější pohled na život Jana Palacha, jenž by byl jistě nosnou a zajímavou látkou pro celovečerní film. (21.04.2013)

Jak píše Verbal, všude prdel o dvou půlkách, jen u nás je k tomu i trojitá brada A k filmu? Nelíbil se mi. AH (zvláštní shoda:-)) je přeci jen Polka a ženská, takže trochu jinde. Příběh největšího českého tragidebila, který se upálí, protože chce vyburcovat národ vepřových brad a umaštěných zátylků, měl točit někdo jiný, třeba Troška (03.09.2013)

Velmi dobrý první díl, o dost slabší prostřední část a poměrně neuspokojivý závěr. Avšak úvodní znělka je vynikající – ukazuje výjevy z tehdejší zábavy s prostřihy na tanky Varšavské smlouvy, což doprovází zvláštním způsobem zneklidňující hudební doprovod./// Pokorná coby Palachová působila velmi věrohodně a ze všech postav nejopravdověji. Pauhofová je nesmírně půvabná, ale typově mi do role advokátky neseděla a Kotek překvapil v pozitivním smyslu. Celkově to ve mně zanechalo dojem vyzrálé režisérské zručnosti a vycizelované výpravy, ale i určité omezenosti a malosti, a to ve smyslu prostoru – vidíme jen kousek ulice, není vidět za roh, stojí tam pouze pár demonstrantů atd. Já vím, je to televizní produkce, ale až příliš často jsem si připadala, že jen nakukujeme a dál nesmíme./// Hořící keř nevnímám jako velkou analýzu společnosti nebo drama se zásadním přesahem – na to by musel Holík scénář ještě rozpracovat (10dílný seriál si dokážu představit), aby pak většina postav působila méně bezkrevně a typicky./// 206minutový kinosestřih je díky kratší stopáži a absenci předělů možná lepší volbou než místy poněkud rozvláčná minisérie, takže si jej někdy pro porovnání pustím. Osobní P.S. Až příliš často se v Keři štrádovalo po Fildě, která (nečekaně) i po více než 40 letech vypadá stejně sociálně :). (16.12.2013)

(p)O Palachově činu. Abychom získali patřičný odstup (nejen) k Palachově činu na literárním poli, tak jsme potřebovali pohled zvenčí Poláka Mariusza Szczygieła. A abychom odstup získali i na poli filmovém, tak potřebujeme pohled zvenčí Polky Agnieszky Holland. I když potřebujeme... Částečně ano, ale krom režie je to „naše“ a konečně tedy díky Hulíkovi lze říci, že již i u nás se umíme vypořádat s dějinnými kostlivci ve skříních (a že jich máme!), tak jak to předvádějí v posledních letech především Němci. Ne, není to ještě to zcela nezúčastněné zpracování, ale sem ta mírná dávka patosu i rozškatulkování postav sedne, ne že ne; zvlášť když má prostor jen v první epizodě, kde to je pochopitelné. Nesporně to nejdůležitější co tu za poslední roky vzniklo a sice zároveň ne i to nejlepší (i když za tu třetí "normalizační" epizodu jsem tomu názoru nakloněn také), ale i tak plné silných "nenápadných" scén a detailů, které rozhodně nebývají v našich luzích a hájích na denním pořádku. PS: Jsem rád, že konečně někdo našel odvahu dát dlouholeté tahounce Divadle v Dlouhé a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Jaroslavě Pokorné ve filmu více než jen štěk; však již bylo na čase. (28.01.2013)

Tak tomu říkám kvalita, dlouhou dobu jsem se Hořícímu keři vyhýbal, hlavně kvůli délce. Nelituji ani minuty, protože doba komunismu je zpracovaná velmi dobře, do toho perfektní hudba, herecké výkony a dokonalá atmosféra. Jednu hvězdu strhnu za tu extrémní délku, věřím, že by se to dalo o pár minutek zkrátit, najdou se bohužel i slabší místa. To ale kvalitu scénáře a hlavně příběhu vůbec nesráží, HBO bývá záruka a toho se začnu držet .. 8/10 = 88% (08.10.2014)