Réžia:
Leos CaraxScenár:
Leos CaraxHrajú:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (viac)Obsahy(1)
Od súmraku do úsvitu, niekoľko hodín v živote pána Oscara, temnej postavy, ktorá cestuje medzi životmi. Je kapitánom priemyslu, vrahom, žobrákom, netvorom, otcom rodiny... Akoby hral rôzne úlohy, do ktorých sa zanietene vrhá, kde sú však kamery? Pán Oscar je sám, sprevádza ho len Céline, útla blondínka ovládajúca obrovský stroj, ktorý ho prenáša na rôzne miesta v Paríži a v jeho okolí. Je ako svedomitý vrah, ktorý ide od jednej fušky k druhej. Naháňa sa za nádherným gestom, záhadnou silou, ženami a duchmi minulých životov. Kde je však jeho skutočný domov, jeho rodina, kde nájde pokoj? „Tento film sa zrodil z mojej neschopnosti realizovať niekoľko projektov, každý v inom jazyku a inej krajine. Pri všetkých som narazil na tie isté prekážky: obsadenie a peniaze. Tento film je preto akási science fiction, v ktorej sa ľudia, zvery a stroje potácajú na okraji vyhynutia – sú to „posvätné motory“, ktoré spája spoločný osud a solidarita, otroci čoraz virtuálnejšieho sveta“. Leos Carax (režisér). (Art Film Fest)
(viac)Videá (3)
Recenzie (229)
stejne jako u péčka je možno íčka (tedy materiál pro pořádné vyiinterpretování se) hodnotit jen na bázi udělal jsem se/neudělal jsem se.. u holy motors se zjevně spousta lidí udělala.. mně tahle pocta/dějiny/filosofie filmu, intertextuální a sebereferenční simulakrum, ale stačilo jen na lehkou erekci mozku.. lepší simulakrum je prostě Synekdocha, New York a lepší potejrání dramaturgickejch zákonitostí pak Atlas mraků... ale pokud vyjdeme z toho, že film je vlastně jen suma záběrů a montáže, pak tohle je jednoznačně nejlíp natočenej záběr na onanujícího osmiletýho autistu, kterej kdy vzniknul, takže chápu kluky z fildy a jejich vyinterpretování se v kině.. ()
Pokoušet géniovy předchozí snímky, abych pochopila ten poslední, by se patrně rovnalo házení perel sviním, takže pouze do budoucna - až se bude pan Carax zase vyprazdňovat, já tady s toaleťákem frontu stát nebudu... Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov jako úkol č. 9 - artový snímek, v tomto případě bych však dala přednost malé úpravě - film, při kterém předčasně odcházíte z kina - i kdyby jste se měli připravit o scénu s harmonikou i zádumčivou krásu staré Paříže... ()
Více vyzařovaný akt (zahraný hlavní postavou, divadelní formou, bizarních perverzí), ale méně tajemnější (ve slovech, otázkách, myšlence) Cosmopolis. The world is one big theater. ******* Po druhém zhlédnutí zvyšuji je to více tajuplnější než jsem se domníval. Během Holy Motors se dostáváme do úplně odlišného světa než v jiných filmech, a to je to kouzlo. ()
Až do poloviny naprosto dokonalá dramedie plná svěžích bizarních výjevů a skvělého proměnlivého herectví Denise Lavanta. Od vynikajícího intermezza už však jen fádní, a především nudná exhibice, která recykluje svůj vlastní koncept až na dřeň. Je to obrovská škoda, zvlášť, když má ten film velmi funkční a relativně srozumitelnou myšlenku a netrpí ani příznaky tvůrčí onanie. Zkrátka je to jen od půlky docela nuda, a to jsem od festivalového WTF roku 2012 tedy doopravdy nečekal. UPDATE o měsíc později: Z Holy Motors mi v paměti po měsíci zůstalo jen to nejlepší a retrospektivně i části, které nenadchly, působí alespoň velmi zajímavým dojmem. Hvězda nahoru a nemůžu se dočkat až to uvidím podruhé. Recenze zde 75% (KVIFF 2012) ()
Tedy, totálně originální úlet! Ponoření do zcela jiného filmového světa. Celý čas jsem si říkal, proč se to jmenuje Svaté motory, a postupně mi začlo docházet, že tvůrcům při natáčení filmu asi fakt nic svatého nebylo a zůstává zde s relativně nepoškrvněnou pečetí snad jen ten motor oné rozjeté limuzíny, který prostě plní svou důležitou roli při neobvyklých cestách směřujících k nejrůznějším setkáním. Proč ale motory v množném číslu? Nechte se překvapit, v závěru z toho vyvstane rozhodně zajímavá pointa! Ne všechny scény mi byly úplně sympatické (ta tanečně sexuální teprve ne), co se mi však vedle spousty originálních nápadů začlo postupně líbit, byla myšlenka ohledně střídání různých tváří pomocí převleků, stejně tak střídání růzých absurdních, sci-fi, černohumorních a provokativních momentů i vážnými okamihy jakoby najednou ze života (např. po dlouhé době vší té bizardnosti rozhovor táty s dcerou o lhaní a možnosti vzpamatovat se z chyby či neúspěchu), plus hudbou a poezií (těsně poté onen táta-záhadný muž rozjíždí nádherný akordeonový koncert přímo na ulici). Neznám předchozí režisérovu tvorbu, takže často zmiňované odkazy šly mimo mne, přesto mne ta proměnlivá jízda se střídáním tváří nakonec svou atmosférou celkem pohltila. A mohl jsem si užít mimo klasického obsahu alespoň dvě miniroličky slavných, neb Michela Piccoliho jsem nedávno viděl jako mladého ve filmu Pohrdání (1963), a Kylie Minogue mne svými hity pro změnu provázela pro změnu v útlém dětství – bylo fajn díky tomuhle filmu vidět, kam se legendární pop diva tanečních hitů (z nichž po dvaceti letech mnohé značně zestárly) posunula, zajímavým způsobem zde ztvárnila ženu s tajemnou pověstí a zazpívala pěknou muzikálovou baladu. Myslím, že její zdejší píseň kladoucí otázku o tom, kdo vlastně jsme, patří k těm scénám, které celému filmu dodávají hlubší myšlenkový podtext... ()
Galéria (44)
Fotka © Stadtkino filmverleih
Zaujímavosti (16)
- Naprosto stejná postava stvoření Merde (Hovno; Denis Lavant) se objevila již v části filmu Tokio! (2008), kterou také režíroval Leos Carax. (JoranProvenzano)
- Na otázku, co znamenají scény se stvořením Merde (Hovno; Denis Lavant) a Key M (Eva Mendes), odpověděl Leos Carax: "Jak to mám vědět?" Ono stvoření však připodobnil k jakémusi jistým způsobem dětinskému rasistickému přistěhovalci plnému strachu, ale i touhy po určité moci. (JoranProvenzano)
- Titulní píseň filmu „Who Were We“ Kylie Minogue napsal spolu s Neilem Hannonem sám režisér Leos Carax. (JoranProvenzano)
Reklama