13. komnata - Série 4 (2008) (séria)
Réžia:
Karel KoulaObsahy(1)
Výjimečný osobní příběh známého mima a tanečníka, který svůj život zasvětil baletní kariéře.
Tanečník a mim, který letos obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství, se většině lidí vybaví jako ten "pan Slepice". Někteří si možná vzpomenou i na jeho Tinu Turner, operní zpěvačku nebo černošku z různých zábavných pořadů. Přitom J. Čejka výborně tančil téměř 20 let na prknech Národního divadla. Z těchto představení se ale nedochovalo nic, kromě jeho problémů s koleny. Dlouho ale nezbytnou operaci odkládal, protože se staral o svou přes sto let starou matku, s kterou žije po celý svůj život.
Jejich vztah byl poněkud zvláštní. Jaroslav Čejka měl pocit, že mamince osud něco dluží, protože zůstala sama s ním a jeho o deset let starší sestrou. Sestra se vdala a odstěhovala, ale Jaroslav měl pocit, že on musí s maminkou zůstat. Navíc u ní cítil bezpečí a jistotu, svým způsobem mu tak bylo dobře.
O jeho odlišné sexuální orientaci si spolu nikdy nepromluvili. Dnes je téma homosexuality poměrně normální, ale před padesáti lety to bylo úplně jiné. Toto téma bylo doma tabu stejně, jako jím bylo v té době v celé společnosti. I on sám na přímé otázky redaktorky Jany Klusákové odpovídá jen v náznacích.
Maminka Jaroslavovi celý život určovala, koho si může domů vodit a koho ne. Nedávno zemřela a on zůstal sám. Teď mu nějaký přítel chybí. Komik, který celý život rozdával smích, zůstal na stará nemocná kolena sám. Aby vyšel s penězi, objíždí různé štace.
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal?
"Múza mě z toho musí vysvobodit," říká... Nyní se chystá na operaci s koleny. Uvidí se, zda se po maminčině smrti dokáže - obrazně i ve skutečnosti - postavit na své vlastní nohy.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (12)
Jaroslav Čejka - mím, tanečník, herec, svojský umelec. Nikdy som nepratril medzi ľudí, ktorí dokázali oceniť jeho výstupy. Avšak priblíženie osobnosti, súkromia a života, tohto dnes už takmer sedemdesiatnika, ma zaujalo. Jeho prehnane silná väzba na matku a potláčanie vlastnej sexuality spravilo z neho zvláštneho podivína, večne sa odvolávajúceho ma múzy a umenie. Mal na dosah ruky sľubnú kariéru. Bez rozmýšľania sa jej vzdal kvôli svojej egoistickej matke. Nakoniec dopadol ako legenda česko-slovenských transexuálov a zdá sa, že je s tým spokojný. *** ()
Tuto komnatu jsem zhlédl až dva roky po odvysílání. Pan Čejka je zajímavá osobnost, která si zaslouží obdiv. Zůstal se svou matkou o kterou pečoval. Takhle by se mělo chovat více lidí. Bohužel jeho matka zemřela měsíc po natáčení. Smekám před vámi klobouk Jaroslave. Máte ode mě pěkné čtyři hvězdičky. ()
Jsem moc rád, že televize poctila tohoto skvělého mima pořadem o něm. Svého času byl famózní, všude na světě, kde by svou show předváděl by byl vítán, ale režim a jeho nechápavá matka byli proti. Navíc byl a je, jinak sexuálně orietovám. Fandím těmto lidem, protože tedy lidské stádo si na nich ráda léčí svou pýchu a malost. ()
Tento cyklus dokumentů (medailonků či profilů) o neřestech či potížích známých osobností hodnotím jako celek, jako projekt. Pravda, některý dokument je lepší než jiný, ovšem to jistě záleží na tom, jak dobrý, špatný, či pestrý příběh si pro nás připravil daný protagonista. [8/1O] Jaroslav Čejka: neznám / vadí mi / neutral / mám rád ()
Nejen otcovská arogance, ale i přepjatá mateřská láska mohou vést k tragédiím i notně přezrálých dětí. Životní "sešup" vynikajícího mima a parodizéra, osudově závislého na matce-mateřské sani, by měla být pro všechny varováním. Milovat a starat se o své blízké, ale tak, aby láska k druhým nepřerostla postupně v nelásku k sobě samému. Čejkovi lze na jeho nesnadné a v mnohém opožděné životní cestě přát jen to nejlepší. Hlavně kuráž a nebojácnost. ()
Reklama