Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Zajímavé vidět, jak málo někomu stačí k silnému hororovému zážitku. Pár zamordovaných ženských, cca čtyři kapky krve, vrah v černém pršiplášti a slavné jméno za kamerou. Argento ve svém hororovém debutu dělá stejné chyby jako kdykoliv poté. To znamená, že technické kvality jsou prvotřídní, sem tam zaujme nějaký pěkný záběr a atmosféra je místy taktéž obstojná, ale herci pod jeho vedením prostě působí přirozeně asi jako já na hip-hopovým koncertu. A to ani nemluvím o "šokujícím" (chacha) závěru, který je zrežírován a odehrán naprosto tristně, napětí zde neexistuje a scénáristicky to stojí za starou belu. Horror movie of the year (22.04.2009)

Je to Argentova prvotina a naozaj som čakal či budem spokojný,keď som videl všetky največšie jeho skvosty Argentovej kinematografie.Vrah v žltej to bola náhoda alebo zámer?Vraždy boli slabo spracované a mínali sa účinkom a pomaly neboli ani vidiet,len parkrát vystriekne krv v tomto ohľade to bolo slabé.Ale atmosféra v niektorých prípadoch bola silná a tu už hrá film na krásny vizuál a aj kamera bola super. Hlavne ma potešila tá stara známa tajomnosť vraha,možete len premýšlať kto to može byt aj keď ako film išiel do finále tak to bolo jasné.Najlepším hercom bol ten strelený umelec ktorého zahral skvelí M. Adorf.A finále bolo jedno z najslabších z Argentoviek.Pre mna je to tak že Argento sa ešte len pripravoval na lepšie snímky. (25.04.2014)

Dlouho jsem to s nedůvěrou odkládal, ale zbytečně... Zase jednou téměř dokonalý Argento, kterýému podkopnul nohy až samotný finiš, který sice nebyl natočný špatně, ale vzhledem k tomu jak rafinovaně se celý film budoval, ta pointa vyzněla prostě kapku do prázdna.... Jinak ale fakt velká giallo paráda! (14.08.2015)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Giallo thrillery sú o obrazovej kompozícii, dôkladnom výbere a dotvorení špecifických lokalít a hlavne o atmosfére, pre ktorú sú ostatne ony dva aspekty základným stavebným kameňom. Pointa býva uz v dnešných časoch nevzrušivá a niekedy až naivná. Táto Argentovka taktiež v závere nešokuje, no vo výprave a kamere je bezkonkurenčne na špici - pre Argenta sú farby interiérov akoby ďalšími postavami filmu. Krásne "screaming queens", bizarná rolička Maria Adorfa čoby outsiderského umelca - magora živiaceho sa mačacím mäsom; a iná nezabudnuteľná postava odpudivého nájomného vraha v žltej bunde, ktorý vás bude prenásledovať v snoch. Jeho scéna na parkovisku autobusov, hypnoticky a znepokojivo zostrihaná, je najnapínavejšia z filmu. Pre mňa určite lepšie giallo než Argentova iná slávna pecka Deep Red. (26.07.2010)