Transformers: Zánik

Absolutně šílený film a patrně jedno z finálních evolučních stádií současného blockbusteru. A taky ta nejdražší hovadina, jakou jsem v životě viděl. Michael Bay je tentokrát už zcela nepříčetný a atrakcemi válcuje všechno ostatní (a na rozdíl od podobně nastavené dvojky to funguje), na druhou stranu šikovně využívá malicherné lidské postavičky k posunování (samozřejmě úplně dementního) příběhu vpřed, aniž by se jim více věnoval. Občasné zastávky na teenagerovské téma "já, ty a můj táta" jsou posléze udupány ve zběsilém závěrečném sprintu (schálně počítejte, kolikrát některá z hlavních postav řekne něco jako "dělej!" nebo "honem!"), film každopádně zůstává za všech okolností přehledný, zkušeně udržuje na absurdně dlouhé trati tempo a v cílové rovince exploduje se vší myslitelnou hysterií - na plátně jsou najednou desítky transformerů, lidští hrdinové skáčou po střechách, obří kosmická loď devastuje Hongkong a do toho všeho místem pobíhají/poletují obří transformeří draci a dinosauři (!!!). Dá se říct, že i vztahová klišé a primitivní humory všech na plátně svým způsobem reflektují a završují současný trikový velkofilm. Co se na to dá říct? Asi jen jedno - Michael Bay je magor, megaloman a filmařský psychopat. Bez něj by tu ale byla nuda... P.S. Český dabing je na pokraji snesitelnosti, 3D výborné. (07.07.2014)

Produkt, na kterém je dokonale vidět, jak důmyslně, detailně a strategicky dnes pracují ti, kteří se pohybují v nejvyšších černých číslech. Frenetické a těžce stravitelné souboje prokládané nostalgickým fetišem a minimálním zájem o cokoliv bez make-upu mě během sledování dohnaly ke třem úrovním čtení. Tím prvním je úvaha, že se jedná o hloupý film, který využívá vybrané formální postupy, ikonická rámování, vyprávěcí prvky a kdovíco ještě jednoduše proto, že jim jeho tvůrci věří a berou je za své, aniž by o nich kdykoliv pochybovali. Druhé čtení říká, že Transformers nejsou ani zdaleka tak hloupí a výše jmenovaným záměrně přepjatě dosahují obdobného efektu, přičemž je za tohle prozření nemůžeme kritizovat. Zvláště pak, když to tvůrcům na focus grupách zakroužkovali a Spielberg to jako výkonný producent schválil. Třetí a poslední možností je, že se jedná o chytrý a podvratný film, který všechny své aspekty dokonale postmoderně vnímá, záměrně je přepaluje v ikonických vyobrazeních (farma, sexy dcera, automobilový závodník, trauma z 9/11 a mimozemského konfliktu, frekvence národních symbolů, tatínek vynálezce) a tím je zároveň relativizuje a legitimizuje. Sám nevím, k čemu se přiklonit. Mám ale za to, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidstvo, že neexistuje. Samotnou franšízu v kině asi nikdy nevynechám, ukazuje totiž, jak vypadá dokonalý studiový film, nad jehož sebemenším detailem strávilo obrovské množství korporátních zaměstnanců obrovské množství času. U ostatních blockbusterů mi to takto evidentní nepřijde. A popravdě, nic bych asi nechtěl víc, než jej vidět obklopen americkými teenagery někde na středozápadě. Už jenom proto, abych zažil "domácí" vnímání oné patologické nedůvěry k institucím, šílenému product placementu a genderové nevyrovnanosti, ze které si pod nánosem testosteronu nebudou mnozí pamatovat víc než lesk na rty a dlouhé vymodelované nohy. (26.06.2014)

Michael Bay: Unleashed... Tvůrci překračují hranici, za kterou se neměli dostat. Bohužel se z nečeho tak přepáleného a megalomanského (stopáž, postavy, dialogy, příběh a akce celkově a jejich logika) může do pěti let stát standard, protože miliarda v kapse. Bay si měl po třetím díle sebereflexivně zabilancovat a říct třikrát a dost, leč neudělal to a pustil se do další, mnohem šílenější trilogie. Možná je to podvratné, je si toho vědomé a samo ze sebe si utahuje, což mě ale vskutku nezajímá. Po velmi dobré trojce těžké, ani ne zklamání jako spíš nas*ání. Takže jedna hvězda za parádní ball hit a ústřední song od Imagine Dragons, kterým Bayovi vysírám vzkaz: NOBODY CAN SAVE YOU NOW! (20.09.2014)

Je to už nějaký ten pátek, co jsem z garáže vytlačil Bumblebeeho a nahradil ho rodinným vozem. Přesto jsem se pustil do čtvrté akce falešných aut a rozhodně musím pár povedených jednotlivostí vynachválit - jenže jsem díky nekonečné stopáži zapomněl jaké. Zkrátka první hodinu mě to celkem bavilo, druhou to už jen standardně bouchalo a během přibližně desáté hodiny jsem toužebně vyhlížel konec. Ten nastal a já si skutečně nemohu vzpomenout, jak to vlastně dopadlo a to jsem to poměrně pozorně sledoval mezi vařením, žehlením a hraním na tabletu. (17.11.2014)

"Přepíšeme historii," zní jedna z prvních vět filmu. A fakt jako že jo. ;) Zahraniční recenze opakovaly, že jde o redefinici blockbusteru, ale spíš jde o zcela nový typ. Už to není ani kinematografie atrakcí, nýbrž kinematografie abstrakcí: hudba a zvuk se slévají do jedné kakafonie, v obraze je mnohdy přes všechny ty výbuchy, prach a rychle se pohybující věci obtížné rozlišit postavy. Vedle toho, že je tento díl pozoruhodný z formálního hlediska, si zaslouží rozbor i z toho ideologického, protože je velmi - a imho záměrně - na mnoha úrovních rozporný: velkorozpočtový trhák v IMAXu a ve 3D a s Dolby Atmos zvukem je oslavou starých technologií; kritizuje se prefabrikovanost hollywoodské produkce ("Dnes se točí samé sračky, sequely a remaky."), a přitom se navrací k mytickým či mytotvorným vyprávěním (vč. okázalých citací Forda a Kubricka); důraz je kladen na rodinné hodnoty, jenže lidé jsou definováni jenom na základě svého vztahu k technologiím a je jasně řečeno, že si ani nezaslouží zachraňovat atd. apod. Naštěstí je to celou dobu nesmírně sebeuvědomělé, takže je možné nebýt jenom fascinován tím, jak moc jsou TRANSFORMERS: ZÁNIK podnětným dílem na rozbor a výklad, ale lze si čtverku užít jako nekorektní zábavu, jejíž vtipnost a provokativnost vystihuje scéna, v níž Texasan vyhání Afroameričanku z trávníku baseballkou (když už Kruger navazuje na literární tradici otrokářského narativu, kterou ozváštňuje převedením vztahu bílý - negr na lidi - robot a narušením této dichotomie na lidi + roboti vs. korporace). Obsáhleji v Prvním dojmu. (25.06.2014)