Love Song

Nad mé očekávání příjemný film, který má jednoduchý, leč poutavý děj, sympatické herce v hlavních rolích a příjemnou hudbu. Prostředí, v němž se odehrává, je také atraktivní. Co mě však zamrzelo, je, že jsem očekával, že během nahrávání písně bude opravdu natočen i klip, který pak ve filmu uvidím. To se ovšem nestalo a tak mi přišlo ono střídání lokací poměrně bezvýznamné, neboť pár závěrečných fotek nenahradí to, co mohlo nabídnout video. (19.10.2014)

Zprvu bych rád pěl chválu na ten zvukový doprovod filmu, který je brilantně zpracovaný, proplétá dějovou linii velice příhodným způsobem a další pozitivum jsou dobře zasazené retrospektivní prvky. Slabší je dějová linie, kde je film bez ambicí, nehraje si na neskutečnou epickou bombu, ale mlhavé navázání vztahu (love/friends?) dvou hrdinů a celkově takový ten milý děj byl až moc bez napětí. (10.10.2014)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

Neuvěřitelně naivní a cukrkandlově laděný snímek, který se honosí pěknou hudební stránkou a sympatickým hereckým obsazením, a který se perfektně hodí na takové to odpolední či večerní odreagování. Místy to bylo dramatické, ale stejně ve výsledku zvítězily ty světlé momenty, takže to byl opravdu film vyzařující pozitivní energii. Zkrátka hezky natočený a zahraný film na zpříjemnění volného času, který potěší jak zrak tak sluch. (07.09.2015)

Konečně hudební film, který se trefil do mého hudebního vkusu. Přestože Keiru Knightley nikterak nemusím, tady mi vůbec nevadila a společně s Markem Ruffalem tvořila zajímavé ústřední duo. K tomu krásné prostředí New York City civilně nasnímané skoro až dokumentární kamerou, svižné a místy i viditelně improvizované dialogy. Je to romantika jak blázen a přesto není hlavním tématem filmu láska dvou lidí - alespoň ne tématem ústředním - což působí prostě svěže. Nebudu si však nic nalhávat. I přímo ve filmu bylo trefně poznamenáno, že i naprosto všední věc je díky dobře zvolené hudbě krásná a jedinečná. Je tedy i Begin Again jedinečný film? (26.04.2015)