Viceprezident(ka)

1. série - 80% - Strach o to, že se svou minimální teoretickou znalostí americké politiky nemám šanci stíhat souvislosti, se definitivně rozplynul u epizody o nelichotivých přízviscích. Mnohem víc než o zákulisí Bílého domu a dalších klíčových vládních budov je Veep o vtipkování ve zcela nevhodných situacích a situačním Murphyho zákonu, který ukazuje, že když se nějaký trapný moment může stát ještě horším, zcela určitě se tak stane. Seriál, který jsem zkusil čistě kvůli touze po přezkoumání humoru značky HBO, se stal nejen díky geniálně všudypřítomnému Garymu velmi příjemnou a chytrou jistotou, která zaručuje takřka nepřetržitý úsměv. 2. série - 80% - Nevyrovnané, ale v důsledcích o to vděčnější. A hlavně sebevědomé. Danovi to od úst pálí s větší kadencí, Gary je ještě milejší a ty opravdu dobré díly patří k tomu nejlepšímu, co sitcomová scéna v současnosti nabízí. Kdo ale dokáže vládnout prostoru nejtriumfálnějším způsobem, je Julia Louis-Dreyfus. Její výraz a mimika jsou totiž natolik odzbrojující, že bych se do jejího týmu přidal téměř bez váhání. Proto je velká škoda slabých epizod ve druhé polovině sezóny, které vlivem vyloženě nasíracích postav (Furlong, Andrew) spíš rozhořčí než pobaví. 3. série - 90% - Kdo mrkne jednou, přijde o fajn hlášku, kdo mrkne dvakrát, ten rovnou o celou břitkou pointu. Tvůrčí tým kolem Armanda Iannucciho má sice nabroušeno konstantně, ale až právě letos se jim daří střílet ostrými prakticky po celou pětihodinovou stopáž. Královna Julia si svoji roli snad nikdy neužívala tak moc jako právě teď. Tu rafinovanost, kterou spousta lidí vidí ve druhé sérii House of Cards, jsem já našel ve třetím roce Veepu. Možná nepřekonatelný vrchol celého seriálu, možná definitivně nalezená vlastní tvář. 4. série - 85% - Zase o něco ostřejší a ke svým postavám krutější. Ale čím větší sodu dostávají Mike s Garym (o chudince Catherine nemluvě), tím lépe chápu všechny herecké či tvůrčí nominace na nejrůznější seriálové ceny. Taková Anna Chlumsky totiž kvete sezónu od sezóny a právě lapálie, které si scénáristé na její Amy přichystali letos, ji vyhouply až k hereckým výkonům na hranici mrazivé dokonalosti. Naštěstí se pořád jedná o chytrý čistokrevný sitcom, takže za nejbližším rohem čeká přesná glosa (třeba od nováčka Ericssona) nebo prvotřídně nepasující hovězí hláška od bezelstného Richarda Spletta. V těchto kruzích zkrátka všechno i nadále funguje a já si moc přeju, aby fungovalo dál i po odchodu současného hlavního tvůrce. 5. série - 100% - Že cestu na samotný kvalitativní vrchol dokončí právě až nový showrunner David Mandel, bych nečekal ani v nejrůžovějších snech. Za následek to tak má nejen dokonalou diváckou slast při sebečernější průpovídce, ale i čím dál hlasitější povzdechnutí nad tuzemskou ignorací tohoto skvostu. Zatímco za mořem si Julia Louis-Dreyfus chodí rok od roku k čím dál zaslouženějším Zlatým glóbům, tady je Víceprezident(ka) pravděpodobně navždy odsouzena do modrého pásma při vzorku pár stovek hodnocení. A jakkoli je mi často většinový názor víceméně jedno, tváří v tvář dokonalým running jokům ("podoba" Marjorie a Seliny, odkazování Catherine mimo jednací místnost, snaha ambiciózní Candi o zaměstnání v Bílém domě) tuhle ignoraci zas a znovu nechápu. Nespočet druhů humoru napěchovaných do půlhodinky už dlouho nechutnalo takhle komplexně. 6. série - 80% - Scenáristé letos poprvé pocítili, jaké je to mít volnou ruku. Konečně mohou zamířit i mimo politické spektrum a na výsledku je to pořádně vidět. Jakoukoli odbočku mimo Washington nebo do té doby obvyklá témata píšou jako pořádně divokou jízdu, která ale občas až vybočuje ze standardu, na který jsem zvyklý. Jakmile se totiž hlavní hrdinka ocitne na všelijakých oslavách či zábavách, jde zápletka i humor až tak daleko za pomyslnou hranici, že začnou eskapády všech zúčastněných působit až trochu křečovitě. Jakmile se ale přepne zpátky do obvyklých vod, je ostrý slovní humor zpátky v plné síle a jakákoli hláška, která z úst bezchybné Louis-Dreyfus spadne na kohokoli z přítomných, je dokonalým zlatem. Jako obvykle toho nejvíc slízne Catherine, což vzhledem k její naivitě a roztomilosti zamrzí, ale zároveň od podobných slovních bitev nejde odtrhnout zrak. 7. série - 80% - Se všemi průvodními znaky a s přesnou dávkou konkrétních running jokes. Přesto ani odchod ze scény není na čistou jedničku, jakkoli scenáristický záměr byl dokončen přesně podle dlouhodobého plánu. Ze Seliny je tak s přibývajícími sériemi definitivně osoba, která je schopná hodit pod vlak kohokoli z přítomných nahrávačů a pomocníků a na to se mi i přes dokonalou nadsázku nedívá snadno. Přesto trvám na tom, že právě Veep je hereckou i kousavou stránkou to nejlepší, co jsem v politických seriálech kdy viděl a poslední dialog Seliny a Garyho nejlepším momentem celých sedmi let. (18.01.2015) (menej) (viac)