Trauma

Po dvoch vlažných stretnutiach z minulosti (Suspiria, Profondo rosso) konečne Argento, ktorý ma regulérne sejmul. Americké produkčné zázemie posunulo Daria do vod odvážne ne-argentovského bizáru. Z jeho trademarkov sú k videniu snáď len vrah v čiernych rukaviciach a šikovná dceruška Asia. Inak je Trauma svojou ponurou dream logic, family dynamics, kamerovou honírnou a soundtrackom skôr takový De Palma říznutý Lynchom, Italian style. Hodne zvláštny mix, ale trafil sa do môjho vkusu parádne. (20.04.2023)

V době svýho vzniku bylo Trauma hořkým zklamáním. Trpkým prozřením, že Argento už je bohužel za svým tvůrčím zenitem. Ale čas šel dál, Dario rozhodně nepověsil řemeslo na hřebík a točí si vesele dál. A i když je kvalita jeho filmů sestupná, tak pořád jsou to vály, na který se vyplatí podívat. Jen člověk musí vědět do čeho jde a nečekat další Profondo rosso. Já jsem se s tím už srovnal, a třeba u jeho Drákuly se královsky bavím. :-) Takže, po svým silným italským období se Argento na začátku devadesátek ochomýtal v Americe, aby tam společně s Romerem natočil Dvě ďábelské oči, a pak už sám za sebe Trauma. A ono to vůbec není špatný. Navíc teď, když film konečně dostal naprosto špičkovou blu-ray úpravu od hračičků z Vinegar Syndrome, ten biják prokoukl nevídaným způsobem, a je radost na něj koukat. Furt je tam cítit silnej autorskej tvůrce, hudbu dělá Pino Donagio, zábavným způsobem se tam mihne Brad Dourif a navíc tady taťka Dario svlíkne svou, v tý době, sedmnáctiletou dceru Asii. Hele, mně to ke štěstí stačí. (01.01.2024)

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Z nejakého dôvodu mi Trauma prišla ako dosiaľ najuspokojivejší film od Argenta. Jedinú výčitku by som mal snáď len k tomu, že pokiaľ naverbujete do svojho filmu Brada Dourifa, tak by ste toho mali využiť viac. Asia je veľmi príjemným castingovým spestrením, rozuzlenie prekvapí presne v štýle, aký poznáme z gialla a je predovšetkým logické. Motivácia vraha je uveriteľná a všetko v závere elegantne zapadne na svoje miesto. Možno sa v Traume inšpiroval Ari Aster pre svoje odrezané hlavy v Hereditary. (02.10.2021)

Nad očekávání příjemné překvapení. Vrah přichází v dešti... Argento se oprostil definitivně od většiny svých typických filmařských rysů - bourání obrazu a deformace zlatého řezu ( jak nádherně předvedl třeba v Tmavě červené), hra s modrou, rudou a žlutou ( jako v Suspirii či Infernu) či smysl pro detail - zde snad jen scény s gegonem a zmítající se větev v dešti. Kamera příjemná, hudba ucházející ( jo, Goblin to není...), ale vše tak nějak uhlazené a komorní. Starého Argenta připomene nemilosrdný déšť, spiritistická seance, vidění očima vraha i brutální vraždění, které však postrádá pěnivé gejzíry krve, jak bychom očekávali. Konec byl vydařený! A nechybí odkazy na Psycho (sprcha), Osvícení ( dostanu tě, chlapečku!) či motýlí hrátky, kdy nevinnost motýlů se pojí se zlem ( Poltergeist 2, Mlčení jehňátek ad.) (26.07.2011)