Hon

Na filmy s Madsem Mikkelsenem se chodí vlhnout. Někdy je to i příjemné překvapení z jiného hlediska. A takovým je i Hon, příběh o tom, jak nám ty dětičky rostou poněkud přes hlavu. A není to problém jen zásadně demokratických USA, ale ve stejném průseru je i jinak pokroková Skandinávie. Sice to začalo jako malý film o mužské emancipaci, ale pěkně se to zlomilo do apelu na stádní omezenost. (14.08.2013)

Do určité míry manipulativní a zjednodušující, ovšem i tak velmi působivý snímek, který není jen obžalobou stádní "spravedlivé" společnosti, ale i absence selského rozumu a ochoty ověřovat si důkladně fakta, dřív než vyslovíme své těžko odvolatelné soudy. Neschopnost přiznat se k vlastním chybám a nedostatek ochoty odčinit je, ve druhém plánu jen podtrhuje pokrytectví, se kterým se musí Lucas během svého pádu potýkat. Emocionálně nejdrásavější scény "Honu" totiž přicházejí na řadu až ve druhé polovině filmu, kdy je zdánlivě vše vyřešeno, ale podhoubí pochybností a nenávisti již není zcela možné odstranit. Lucas, brilantně ztvárněný Madsem Mikkelsenem, však odmítá ztratit poslední zbytky hrdosti, a přestože jej okolí neustále sráží na kolena, urputně bojuje o udržení lidské důstojnosti (fantastické scény v obchodě a zejména v kostele), přičemž ale navenek rozostřuje divákovy sympatie jistou nejednoznačností svého jednání... "Hon" tak nutí diváka prožívat s hrdinou vše až na dřeň, ale zároveň přemýšlet, místy pochybovat, zpětně však chápat a docenit ztvárnění Lucasova vyrovnávání se s trýznivým pronásledováním a jeho touhu po satisfakci hraničící až se sebezničením. Závěrečné minuty pak už jen logicky doplní poslední tahy celkového obrazu a vnímavému divákovi nedají nějaký čas dýchat. (17.11.2014)

Niterné drama o osobní katastrofě, která vznikla z relativně přirozené situace zcela uvěřitelným, skoro až "všedním" způsobem. Právě vznik zápletky, vykreslení okolností a následného vývoje je silné ve své realističnosti a propracované lidskosti. Nikdo zde neztělesňuje zlo, při troše empatie dokážeme pochopit motivace a jednání všech zúčastněných. Na rozdíl od severských filmů typu Zlo mezi námi, či Zkažená mládež zde šokování diváka nepůsobí vykonstruovaně, křečovitě, popř. samoúčelně. Hon se snaží nabudit dojem, že tohle by se mohlo stát každému z nás - tím má k diváku blíže. Na kvalitním zprostředkování zážitku se také zasloužil výtečný Mads Mikkelsen. 8/10 (03.10.2013)

Klárka by zasloužila výchovnou ránu sekerkou do zátylku. Film, který dokáže vzbudit v divákovi emoce, hlavně ty negativní. Přesto mě neohromil tak, jak jsem si přál. Pár scén mi přišlo až příliš scenáristicky vykonstruovaných (například to, jak se ostatními lidmi převypravovaná výpověď děvčátka slůvko po slůvku mění z "něčeho neurčitého" na "jasné obvinění z obtěžování" - hezké, ale moc jsem z toho cítil ten účel). Závěr silný, byť mé hororově zaměřené já pořád čekalo, až začne ten pravý, pořádně exploitační "hon" :-) (01.02.2013)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)