Hon

Ještě než začneme s tímto komentářem, tak místopřísežně prohlašuji, že jsem oficiálně skutečně hetero a veškeré kratochvíle se zvířecími samci jsou čirým selháním mysli a velmi se za ně stydím. Ale jak všichni víme, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak byste mi mohli, v tomto rozmanitém světe atraktivních fenek, akceptovat taky trochu toho povyražení. Občas moje perverzní choutky naberou skutečně ujetý směr a já tak jednou vyzkoušel trable, zdánlivě podobné těm, kterými si musel projít sympatický hrdina tohoto sugestivního snímku. Jednou jsem si v parku vyhlédl čtyřletou holčičku, která si na pískovišti hrála s bábovkama, čemuž upřímně moc nerozumím, protože ta kakaová vypadala chutně a nebýt od písku, tak bych si i nabídl. V okolí nikdo nebyl, její máma kouřila šéfovi Rychlý roty někde za tújí a já se tak mohl v poklidu vydat do akce. Bez čekání jsem vyrazil na pískoviště, stoupl si před holčičku a stáhl si trenky. Holčička na něj váhavě pohlédla, bohužel přes mé proporce neviděla ani piču, tak mi s politováním dala pětikorunu, ať si koupím bonbón a odešla. Ach ty děti! Stejné pocity jsem zažíval i během excelentního hereckého výkonu mladičké Anniky, která mně neuvěřitelně pila krev a nejednou jsem měl chuť se měsíc nemýt a pak ji uvázat svý trenky na hlavu, aby taky pocítila peklo. Pro mě každopádně příjemné překvapení a velmi silný zážitek, za pět bez zaváhání. (31.03.2014)

Hon patří do poddruhu dramat, která moc rád nemám, protože s tím, jak nenávistní lidé umí být, se setkávám každý den. Vinterbergova maloměstská zášť jde naštěstí dost daleko co do věrohodnosti pocitů na obou stranách, ale bohužel se k nim dopracuje až neuvěřitelně rychle. Jako kdyby si střihač nechal několik desítek minut postupně budovaného napětí a od nevinného drbu přikročil k tvrdým hrozbám. Chápu vztek a bezmoc, která se školkou i rodinnými domovy prohnala, a chválím napětí několika konkrétních scén, ale z rychlého spádu jsem vyvalený doteď, tím spíš, že Lucas měl být oblíbencem snad každého souseda či známého. A nedá mi to, abych si neposteskl nad lamentováním, stesky a někdy až nenávistí komentujících vůči postavě malé Klary. Všichni, kteří jí tu přejete něco špatného, jste film buď nepochopili, nebo jste zkrátka náturou stejní jako banda samozvanců. (17.06.2016)

Je neuvěřitelné, kam až může zajít jediná lež dítěte a téměř nevratně tak zničit nejeden lidský život. Budiž každému útěchou, že se děj odehrává v Dánsku a všichni víme, že jsou seveřani v tomto ohledu trochu divní. Každopádně se však jedná o film, který je tak dobře provedený, že ve vás zanechá spoustu pocitů a za to dílo nesmírně cením. Závěr je pak nasměrován mírně optimisticky s otevřeným koncem. Což mi připadalo velice povedené a asi není nutné dodávat, že na toto dílo jen tak nezapomenu. 83% PS: Pevně doufám, že toto dílo bude pro mnohé fungovat jako ,,eye opening" a lidé si tak uvědomí, že jejich andílci také často lžou jako když tiskne. (14.04.2021)

Někteří komentující vyčítají filmu nereálnost, že by něco takového přece nemohli té malé holce uvěřit. Ale mohli, a to dost snadno. Jde o to, že lidé bohužel věří tomu, čemu chtějí. A pak jde zdravý rozum stranou; jak by si přece mohla naše nevinná holčička, která jistě nepřišla s ničím nevhodným do styku (vždyť se jí přece plně věnujeme, že?), takhle vymýšlet, lhát? Vždyť je to naše dokonalé sluníčko…takže pojďme uspořádat na toho pedofilního učitele hon! To by vám řekla většina dnešních rodičů, kteří nemají ohledně svého milovaného potomka takřka žádnou soudnost. A pak stačí jen jedna (ne)důvěřivá ředitelka školky (která má na muže beztak alergii; navíc, je přirozené, aby nějaký chlap mohl mít tak dobrý vztah k dětem a oni k němu?) a je oheň na střeše. Ale dost obhajování uvěřitelnosti zápletky, zpátky k filmu jako takovému. Jeho velkou zbraní je přirozenost. Divákovi nepřipadá, že by si to tvůrci vymysleli. Vyjma scény v kostele, kdy bych čekal, že si Lucase ostatní chlapi před kostelem podají, jsem nenašel další, které by mi nezapadala do přirozeného vývoje. Navíc od 15. minuty se postupně začne sesouvat lavina, hlavního hrdinu zasypávat a divák mu okamžitě začne fandit, soucítit s ním, a to samozřejmě až do úplného konce (nejsilnější je v tomhle ohledu zřejmě scéna v obchoďáku, kdy tam člověk touží naběhnout a ty zmetky skopat na hromadu). A ukončení filmu mě překvapilo. Jednoznačně jsem čekal něco tvrdšího, ale tenhle závěr má, čím víc o něm přemýšlím, něco do sebe, možná je skutečně (nej)lepším řešením. Zkrátka ztracená důvěra se těžko obnovuje a pošpiněný jedinec jím pro okolí zůstává dál, tohle „ponaučení“ si z filmu odnáším já. Takže ve výsledku, přes sem tam nějakou drobnost, kterou bych snímku vytkl, to bude plný počet. (21.04.2013)

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 (18.06.2016)