42: Zrod legendy

Baseball jsem hrála poprvé a naposledy někdy v osmdesátých letech na vandru, místo míčku srolované ponožky, místo pálky nalezená smrková balda s nahrubo odstraněnými větvemi. Nejsem fanouškem ani baseballu ani americké kultury, ale nechala jsem film příjemně plynout a nebyl ten nejmenší důvod ho vypnout. Chadwick Boseman je smypaťák a dobře se na něj koukalo i na bručounka Harissona Forda. (26.04.2019)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

Jediné co bych malinko, ale opravdu malilinko vytknula, je to, že na malou chvilku film začal nudit, ale pak se zase hned probral a velmi dobře plynul, v tomto životopisném dílku o baseballovém hráči černé pleti, skvěle zahraném Chadvickem Bosemanen v poválečné, rasistické Americe a s perfektním Harissonem Fordem.. (09.03.2019)

Podobné športové drámy majú čo do seba. Sú divácky atraktívne, majú silné herecké obsadenie a dobrý príbeh. Tentokrát je príbeh okorenený rasizmom, ktorý bol po druhej vojne zasiaty v amnerickom baseballe a celej spoločnosti. Rozbiť sa to pokúsil majiteľ tímu Dodgers v podaní vynikajúceho Harrisona Forda, ktorý si svoju postavu náramne užil. (29.08.2013)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)