42: Zrod legendy

Nejsvětlejším momentem filmu je rasistické provokování Alana Tudyka. Hlavní hrdina je poměrně sympatický herec a dalším zjištěním pro mě je, že Harrison Ford už opravdu hodně zestrárl. Opět se jedná o další nadprůměrně natočený sportovní snímek, které Američani zvládají kdykoliv si usmyslí, že je potřeba postavit někomu pomník. Tentokráte je tou osobností první černoch v profesionálním baseballu. Jak vše skončí myslím není potřeba prozrazovat. (07.08.2013)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

Je to úplne výnimočná, ale uhladene urobená, úprimne zahraná, často zábavná, niekedy manipulatívna a vždy sledovateľná zmes akcie na pozadí statočnosti, ktorá poteší fanúšikov bejzbalu viac ako filmových historikov. Je to dostatočne dobrý životopisný film, ale prajete si, aby to bolo ešte lepšie. 7/10 (22.09.2021)

Jediné co bych malinko, ale opravdu malilinko vytknula, je to, že na malou chvilku film začal nudit, ale pak se zase hned probral a velmi dobře plynul, v tomto životopisném dílku o baseballovém hráči černé pleti, skvěle zahraném Chadvickem Bosemanen v poválečné, rasistické Americe a s perfektním Harissonem Fordem.. (09.03.2019)

Zrození šampiona meets Černobílý svět. Divácky vděčné sportovní drama s humanistickým poselstvím a "silným osobním příběhem podle skutečné události". Čas od času takovýto film, který dá divákovi možnost cítit potěšení z toho, že fandí hrdinovi na té správné straně barikády, neuškodí. Je to klišé, ale funguje bezchybně. (29.06.2013)