Kristian

"Dnes večer jsem vás viděl poprvé. Neznal jsem vás a vy jste neznala mně. A právě to je nádherné. Není mezi náma nic, ba dokonce ani lež. A je to úžasné. Dvě bytosti ve světe ztraceném se náhle setkají, přilipnou k sobě, vymění všechny své nastrádané sny a zapomenou, že zítra budou zase opuštěné a nešťastné." Občas taky trošku sedmilžu o tom, co jsem prožil a jakej jsem byl při tom frajer, ale na Kristiána nemám. Dokonce si ani neměním jméno. Ono je to stejně zbytečný, protože jeho noblesu se nedá naučit. S tou se musí člověk narodit a já mám podezření, že jsem byl při narození okraden. (10.11.2021)

Dnes už klasická saloní komedie ,jenže na můj vkus až moc ohraná. prostý uředníček si jednou za měsíc vyrazí z kopýtka a svádí v baru ženský,protože ho doma nebaví hrát domino. Najednu stranu se mu nedivím hrát denně domino je k zbláznění ,ale flirtovat a blbnout hlavu jiným ženám taky není správný. Paradoxně tohle se lidem hodně líbí. Nenaznačuje to něco o naší společnosti? Nejvíc se mě ve filmu líbí Jára Kohout to je prostě pan komik i na malém prostoru odvede maximum. (23.12.2007)

Je pro mě osobně až neuvěřitelné, že až do Štědrého večera 2013 jsem neviděl Oldřicha Nového v jeho nejslavnější roli. Situační komedie plné zmatků, nedorozumění, záměn a lhaní mi sedí jak ve filmu, tak na divadle, takže mě Kristian nemohl zklamat. Asi bych jen přivítal, kdyby větší prostor dostala moje oblíbená Gollová. (25.12.2013)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Ceska predvalecna kinematografie cita radu dobrych filmu. Kristian je jednim z nich. Dilo mi prijde v mnoha ohledech nadcasove. Je to perfektni ukazka gentlemanskoho humoru Oldricha Noveho - Krale ceske kinematografie. Take Adina Mandlova a Natasa Gollova predvedli, ze v te dobe patrili mezi nase nejlepsi herecky. A atmosfera Oriental baru? Neuveritelne!!!! (04.06.2006)