Divoké bytosti južných krajín

Krásný příběh, dobré prostředí a i obsazení. Drama, nad kterým se divák zamyslí, jenže mě osobně nechytilo za srdíčko, tak jak by mělo. Civilizovaní lidé jim nabízejí lepší život, jenže pro ně je nejhezčí život právě v divočině. Upřímně se takovým lidem nedivím, protože co by je hezkého čekalo? I když nemají co jíst, tak si něco uloví, neznají techniku, tím pádem jim nechybí a žijí si život, který je pro ně krásný. Za to lidé, kteří žijí civilizovaný život musí makat na to, aby se uživili a pořád si na něco stěžují. Co je nakonec lepší? Vše stojí za zamyšlení a já mám jasno.. 6/10 = 69% (01.12.2012)

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)

Zvláštní film...život úplně v bídě -ale svobodě, domov - něco jako skládka, nenáročnost, moudrost předků, šestiletá holčička, otrhaná, ve velkých gumovkách a vlasy připomínající chemlon, s otcem, který se rád napije a vychovává ji svérázným způsobem..tahle holčička často mluví se svoji mrtvou maminkou a rozumí zvíratům, chápe koloběh vesmíru okolo...a pak přijde velká bouře a rovnováha se naruší....mají se vrátit k civilizaci? (27.09.2013)

Ani náhodou. Snůška nejotřepanějších a nejotravnějších klišé zabalená v rádoby cool poetickém hávu. Vždyť co může být prvoplánově roztomilejší a dojímavější než osmiletá černoška s bujnými vlasy, která naslouchá tlukotu "srdce" kraba a vytahuje ve voiceoveru z rukávu jedno životní moudro za druhým? Taky by mě zajímalo, proč by mě měli dojímat lidi, žijící dobrovolně v hnusu a bordelu. Zajímavé také je, jak v USA oceňují jakože realistické filmy, které jimi ve skutečnosti vůbec nejsou, jelikož násilně přidávají záměrně nerealistické nebo fantazijní prvky (zde např. tzv. pratury, což jsou podle režiséra prasata s rohy...díky, zase jsem o něco chytřejší :D) a dále namátkou třeba Do morku kosti, kde podle tvůrců na americkém venkově loví k obživě veverky apod. Nejvíc mě však dostalo, jak ve filmu pořád někdo mluvil o přírodě a sepětí s ní, neřkuli o ráji na zemi a přitom žili na obyčejném smetišti. (15.12.2012)

Jedinečná animální báseň v rytmu magického realismu a roztančené hudby. Klidně se zde obejdu bez dokonalé faktografie alternativního životního stylu i přísné kauzality. Pokud totiž výsledek dokáže hned úvodem učarovat a až do závěrečného exodu dojímat a nepustit, takové povrchní formality jaksi ztrácí slovo. To vše bez zbytečných glorifikací, originálně a zároveň s myšlenkou. A věděli jste že ve Vaně mají víc svátků než v celém celičkém světě? (28.03.2013)