Divoké bytosti južných krajín

Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] (17.07.2012)

Je množstvo pesimistických filmov, pojednávajúcich o vyprázdnenosti relatívne bohatého človeka v modernom svete, niekedy končiace napríklad aj sebevraždami. Preto ma vždy potešia filmy, ktoré sú presne opačné, optimistickejšie ladené, pojednávajúce o ľuďoch na okraji spoločnosti, ktorí sa ale stále dokážu srdečne baviť a prejavovať si navzájom city. Aspoň dokým je to možné. Možno aj vďaka tvrdohlavej odťažitosti od nášho sveta. Kto tieto dva svety ale bude rozlišovať po potope, spôsobenej globálnym oteplovaním (za ktoré môže práve moderná civilizácia) o stovky a tisícky rokov neskôr, keď sa nájdu kresby malej Hushpuppy podobne, ako sme my nachádzali maľby na stenách jaskýň? Možno je námet zaujímavejší, ako samotný scenár, možno je podobne, ako pripomienky hlavnej postavy o súčiastkach v rámci celku, krajší práve v jednotlivostiach, ale dej odráža realitu života malej komunity ľudí, takže pliesť sem nejakú výraznú dramatickú zápletku by bolo pritiahnuté za vlasy. CGI diviaky mi pripadaly trochu od veci do momentu, kým som si uvedomil, že ich možno v tejto podobe vidí iba malá Huspuppy. (22.03.2013)

Hushpuppy a její předčasná dospělost. Divoká stvoření jižních krajin jsou citově založený upřímný snímek, který dokazuje upoutat v detailu ale v celku už to trochu drhne. Příjemné zpracování a hudba jsou vedlejší, tady hrají prim emoce. Několik vyloženě skvělých scén, trochu dobře mířené sociální kritiky a možná až příliš balastu okolo. [65%] (13.02.2013)

Zvlastni film, ktery na mne ale zapusobil. Muze za to hlavne ustredni holcicka, ktera se do toho proste dokonale hodi. Nepochopil jsem, co mely znamenat sceny s pratury, nebo cast, kde deti plavali a dostali se do jakehosi bordelu / restaurace. Konec me ale dojal a ta komunita mi byla vesmes sympaticka. Velkou cast zazitku obstarava paradni hudba. (18.02.2013)

Divoká stvoření jsou vlastně epickým vyprávěním nejen o tom, že každý má na světě místo, kam patří. Zeitlin vše snímá s překvapivou lehkostí a obrovskou dávkou imaginace, nikoliv nepodobné té, kterou mají děti. Scény, kdy malá Hushpuppy vypráví o divokých zvířatech, která unikla z rozpuštěných ledovců, jsou toho krásným příkladem. Dovolím si tvrdit, že nějak podobně mohlo dopadnout ke "Stvořením" přirovnávané Where the wild things are, kdyby jej natáčel Terrence Malick. Vnímáním okolního světa prostřednictvím hlavní představitelky – tedy malé Hushpuppy – se totiž Zeitlin hodně přibližuje tomu, jak jej právě Malick předvedl ve svém posledním spektáklu, Stromu života. A hudební doprovod, vytvořený z části samotným režisérem a z části Danem Romerem, celou tu melancholickou náladu pouze podtrhuje chytlavými smyčcovými skladbami. (25.07.2012)