Kantor Ideál

Velmi milá, příjemná, naivní komedie na kterou se hezky kouká, ikdyž velký prvorepublikový skvost to zrovna není. Postava třídní hvězdy Anny Ondrákové mi byla někdy lehce protivná, nutno říct, že Anny má lepší filmy. Ale Karel Lamač v roli nesmělého a nepraktického učitele byl přímo skvělý! Vždycky se mi hrozně líbila scéna, kdy při příjezdu vlakem si omylem vymění svůj kufr s košíkem se živou husou. Takže na nedělní odpoledne ke kafi a bábovce příjemná podívaná. (18.03.2012)

Naivní červená knihovna s vystresovaným Karlem Lamačem a upištěnou Anny Ondrákovou v hlavních rolích. Trochu to celé připomíná němý film, všechny pohyby i dialogy jsou hodně afektované. Ale jako začátek našeho zvukového filmu hodnotím vcelku kladně. Navíc jsem Karla Lamače ani Anny Ondrákovou v jiných filmech neviděla. (31.12.2013)

Kantor ideál je na svůj roku vzniku pozoruhodně zralé dílo uvážíme-li, že zvukový film byl pořád ještě mladý a nezkušený. Anny Ondráková zvyklá z němého filmu všecko vyjádřit tváří neustále pomrkává a různě gestikuluje a vůbec je to lehce groteskní. Anny nemá evidentně problém utáhnout sama celý film. Příběh je výborně napsaný a obsazený, veselohra jak má být. Frič byl prostě průkopníkem tohoto žánru...70% (10.01.2015)

Nevyzrálý Frič příliš tonoucí v komediích s Burianem natočil komedii dle burianovského pojetí. Tento humor je mi velmi neblízký. Křečovité pitvoření mi nikdy nepřišlo zábavné a zde ho Ondráková rozdává měrou vrchovatou. Pozdější Frič dokázal vykouzlit i z chabého scénáře minimálně průměrný film. Zde spíše sváděl boj s plnohodnotným využitím zvukového filmu a na látání děr a zacelování hluchých míst mu nezbylo času. Příjemným vytržením z letargie, do které mne film uvrhnul, nebyla ani přítomnost Nataši Gollové v její první roli před kamerou, ale Jaroslav Marvan. Dlouhou dobu se zdá, že zde bude mít značně netradiční roli, tedy že bude pouze slyšet, nikoliv vidět. Ale pak u stolu s bývalými spolužáky čerstvého doktora Suchého zahlédneme mladistvě! vyhlížejícího Marvana. Fakt, že Marvan někdy skutečně vypadal mladě, by se možná mohl uplatnit i v místních zajímavostech. ;-) (01.10.2023)

(Komentáře: NinadeL, Marthos). Tvůrci ve snaze za každou cenu uplatnit vtipný nápad se záměnou ředitele za školníka jaksi neřeší, že příslušné Suchého antré do nového působiště je s touto postavou dost těžko slučitelné. Podobného druhu, ale větší závažnosti je Suchého závěrečná proměna: zcela okamžitá a naprostá. Že Suchý do té doby vypadá jako z doby snad o půl století starší a náhle jako moderní elegán, se dá přijmout, ale náhlá dokonalá změna celkového projevu, aniž bychom měli možnost byť jen zahlédnout její proces, je vysvětlitelná jen tím, že dosavadní svůj charakter jen hrál, což ovšem nehrál. Ostatně i rozpor mezi Suchým stranícím se děvčat a Suchým zamilovaným není uplně vyladěný. Tyto nepěkné švy vlastně znehodnocují původní charakter mladého profesora Suchého jako nějakou léčitelnou chorobu, což mrzí obzvláště proto, že Lamač jako jeho interpret je ve všech odporujících si polohách absolutně dokonalý a zejména jeho celkový projev jako roztržitého vzdělance puristické mluvy je nedostižný a co replika to vražedně krutá hláška (už tehdy archaická). Ondráková (afektovaná stejně jako ostatní, stafáž tvořící dívky) působí poněkud cirkusácky, nicméně má při vší té strojené naivitě jakýsi pra-šmrnc, který jsem u hvězd následujícího období českého filmu nezaznamenal. Zato jsem zaznamenal mnohem pozdější film, totiž Hoblovu hudební komedii z počátku 70. let Třicet panen a Pyhagoras, který si nejen že pohrává s předválečnými školskými komediemi obecně, ale jak vidím, přímo kopíruje kostru Kantora ideála: Do dívčí třídy přichází za zhroutivšího se profesora nový, mladý učitel, v obou případech jaksi komicky svébytně zarputilý a ne zcela v kontaktu s okolní realitou. Hlavní hvězda třídy žije pouze s matkou (zde s tetičkou) a nový učitel se u nich ubytuje jako podnájemník. Stává se obětí jejího rošťáckého pseudosvádění (komplot celé třídy), které se ale posléze zvrhne v oboustrannou zamilovanost a po radikální kantorově proměně následuje sňatkový happyend. V obou filmech se zpívá. Samozřejmě nelze Hoblův film brát jako nějaký remake, na to je příliš jiný a jinde. Ale že na Kantora ideála záměrně odkazuje, nebo se jím přinejmenším přiznaně inspiruje, je zřejmé, což lze vztáhnout i na výslovnou parodičnost závěrečné fáze Třiceti panen (happyend v podobě sňatku jako jedna z alternativ konce filmu). Závěr samotného Kantora ideála totiž překonává i dívčí románky dr. Hüttlové (podle jednoho z nichž byl skutečně natočen Ideál septimy): dívka rok před maturitou se klidně může (a musí) na studium vybodnout, protože se bude vdávat, takže k čemu by jí bylo nějaké vzdělání. Toto řešení se zde nepředkládá jako nějaké dilema, nýbrž právě jako univerzální happyend, jako radostné překvapení, které nikdo ani nepovažoval za nutné s ní předem konzultovat. (08.11.2015)