Pán Lazhar

Odlišnosť kultúr, odlišné vnímanie jedného a toho istého problému deťmi, dospelým jedincom ako pedagógom či rodičom. Citlivá téma straty života vlastným pričinením je vždy bolestivá. Je možné, že sa človek dostane do stavu, z ktorého niet východiska, a tak radšej spácha samovraždu? Áno, toto sa dá relatívne akceptovať, keď sú na to dôvody (aspoň mne), ale urobiť niečo také počas výučby svojim žiakom na ZŠ, o ktorých tvrdím že ich mám úprimne rád, to skôr hraničí z bezcitným posolstvom či dokonca akousi chorou snahou negatívne zasiahnuť. Čo sa týka snímku ako takého, detská hrajú fakt slušne, pričom najmä v závere skutočne presvedčivo. Skrátka, človek im tú ťažobu na duši veril. Film je to pekný, s pomerne hlbokou, ťažkou myšlienkou, ktorá stojí za zamyslenie. Lenže snímok, ktorý si berie na paškál tak vážnu tému, by mal diváka dostať do nejakého stavu depresie, aby ľutovať všetkých čo sa s danou situáciou nevedia vyrovnať, no a to sa v mojom prípade nestalo ... (09.05.2016)

Samovraždou v škole sa už zaoberalo veľa filmov, ale väčšinou sa témy zhostili lepšie ako tento snímok. Režisér sa celú stopáž nerozhodol, či chce zachytiť len atmosféru v triede alebo analyzovať príčiny konania postáv. A tak neustále lavíroval. Práve oná "hybridnosť" podľa mňa spôsobila, že si ma film vôbec nezískal. (20.10.2015)

,,NESNAŽTE SE NAJÍT SMYSL SMRTI MARTINE LACHANCE. ŽÁDNÝ NEEXISTUJE. TŘÍDA JE DOMOVEM. JE MÍSTEM PŘÁTELSTVÍ, PRÁCE A SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ. MÍSTEM ŽIVOTA. MÍSTEM, KDE VĚNUJETE SVŮJ ŽIVOT. MÍSTEM, KDE DÁVÁTE SVŮJ ŽIVOT. NENÍ TO MÍSTO, KDE NAKAZÍTE CELOU ŠKOLU SVÝM ZOUFALSTVÍM“… /// Dvanáctiletý děti vyrovnávající se ztrátou učitelky, novým učitelem… a ON, vyrovnávající se se smrtí manželky a s nástrahami učení žáků 6tý třídy. Místy táhnoucí se Art-film s několika silnejma okamžikama, u kterých se sice srdce nezastaví, ale aspoň si člověk udělá obrázek o školství v kosmopolitní Kanadě (pravdou je, že i u nás jsou asi pryč časy, kdy mi dal učitel přes držku a bylo hotovo…). Ale zpátky p. Lazharovi – sbližuje se s děckama a stává se součástí školy. Všude furt visí (ne! Tu úču vodřízli už na začátku…) memento Martine, ale stejně chybí nějakej větší rozbroj, náboj. Když už by to mohlo někam dramaticky směřovat – večeře s kolegyní (třeba)... ááá zase nic! Všechno chytne (i u srdce) až na konci. Možná to není pozdě, zřejmě to tak chtěli, ale já nevidím důvod dát víc jak 3*. Jo, a žánr ,,komedie“ k tomu mohl napsat jen magor. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že jakmile v Kanadě najdou ve třídě oběšence, tak se maluje. 2.) Mám rád tu knihu, kde se vlk nechá ochočit, ale zůstane mu jeho nezávislá povaha. 3.) Thx za titule ,,Velkotlamka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.08.2012)

O mrtvých jen v dobrém. O sebevrazích ne až tak. (A tak je to správně.) --- Panu Lazharovi je především učitelským sborem frekventovaně předhazována odlišná kultura, z níž vzešel a jejímiž specifiky by prý měl třídu krmit a inspirovat. Přitom si už ale ten samý sbor v čele s ředitelkou nechce uvědomit, že panu Lazharovi k inspirování stačí mnohem míň - pouhý neučitelský původ a vhled nezainteresovaného jedince. --- Moc pěkný příběh o překonávání bariér různého druhu; Falardeau zaslouží velkou pochvalu. Mimo jiné i za to stopové množství "mikulášského" humoru a objevení Sophie Nélisse. (06.02.2014)

Moc hezké. Tak příjemný a zároveň skvěle natočený nový film ze školního prostředí jsem už nějakou dobu neviděl. Autor scénáře a režisér Philippe Falardeau se nestaví striktně ani na jednu stranu, ukazuje věci tak jak jsou, ale přitom nic zbytečně nehrotí a vše podává velmi vkusným způsobem. Jeden z mála dnešních filmů, kde se naprosto plynule prolíná osobní i pracovní příběhová linka a ani v jedné nic neskřípe ani nepřečnívá. Navíc to má nádherně čistou kameru (nevím jak jinak ji popsat, neupozorňuje na sebe, ale přitom je na každý záběr radost pohledět) a výbornou klavírní hudbu. (08.12.2012)