Réžia:
Ryan MurphyScenár:
Larry KramerKamera:
Daniel ModerHudba:
Cliff MartinezHrajú:
Mark Ruffalo, Frank De Julio, Taylor Kitsch, Julia Roberts, Matt Bomer, Jim Parsons, Jonathan Groff, Denis O'Hare, Finn Wittrock, Joe Zaso, Alfred Molina (viac)Obsahy(2)
Hvězdně obsazené americké drama z produkce HBO zpracovává kontroverzní téma, související s výskytem zhoubného onemocnění zvaného AIDS. Odehrává se v New Yorku počátkem osmdesátých let minulého století a nabízí kritický pohled na nedostatek osvěty od oficiálních institucí. Na opačné straně stojí aktivisté z řadu gayů, kteří se společně s příznivci z řad osvícených lékařů pokoušejí o hrozící epidemii odhalit drsnou pravdu. V adaptaci divadelní hry Larryho Kramera se představí mimo jiné Mark Ruffalo, Alfred Molina, či Julia Roberts... Otevřený průhled do jedné z nejvarovnějších kapitol novodobých dějin režíroval Ryan Murphy. (HBO Europe)
(viac)Videá (18)
Recenzie (164)
Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% ()
Upřímně řečeno, „teplejší“ film jsem asi ještě neviděl. Hlavně ten rozjezd je v tomto ohledu výrazný, ve druhé půlce už film drtí diváka bezprostředním pohledem na marný boj s neporazitelným virem. Asi nejvíc mě dostala scéna s nežádoucím tělem a závěrečné listování novými vizitkami do „sbírky“. Julia Roberts mnohem lepší v Blízko od sebe (ale bylo to hodně dáno i rolí trochu podivné doktorky), Jim Parsons přesvědčivý jen v některých polohách (pořád v něm vidím někoho jiného…). Herecky tak vládnou Mark Ruffalo (jak jinak), Matt Bomer (klobouk dolů, jak zhubnul) a Taylor Kitsch (ten se mi líbí čím dál více, věštím mu hodně slibnou budoucnost). ()
"Taky děsím lidi. Nauč se to používat. Nepotřebuješ od všech lásku a souhlas." ...Citová záležitost o jednom z řady nekonečných bojů. Od začátku až do úplného konce jsem se všema hlavníma hrdinama intenzivně prožívala jejich smutek, beznaděj, okamžiky pravé lásky, vztek, lítost, sílu přátelství a rodinného pouta. Mark Ruffalo & Taylor Kitsch & Matt Bomer = nepřehlédnutelná trojka a ta chemie mezi nima hmmm, dobrý výběr herců! ()
Vidět The Normal Heart před podobným Dallas Buyers Club, asi bych jeho kouzlu byl i schopný propadnout. Jenže tento televizní film od HBO přistupuje k tematice tak tradičně, že to po zmíněném oscarovém filmu neskutečně bije do očí a nejednou i leze na nervy. Stěží by se mu dalo vytknout, že v momentech, kdy se věnuje osobním dramatům nefunguje - naopak, díky skvělému obsazení, především pak ústřední trojici (Ruffalo, Kitsch, Roberts), hraje na city na jedničku. Stejně tak potěší i názorové rozpory v samotné gayské komunitě, které u tohoto tématu působí jako tolik potřebný závan svěžího vzduchu. Jenže i ty jsou v poměru s mučednickým sebeoplakáváním v souvislosti se zlou zlou společností a vládou zanedbatelné a právě kvůli tomu trpitelskému tónu nemá film na konkurenci ani omylem. Nepřirozenosti a nepřesvědčivosti pak přidává i naprosté nezvládnutí doby. Začátek osmdesátých let? Ale kdeže, hlavně že všechno a všichni vypadají in. Nebýt přes celý obraz vyskakujících dat, věřil bych že se příběh odehrává v současnosti. "Welcome to gay politics!" ()
To si zas jednou v produkci HBO natočili instruktážní snímek o tom, jak to gayové měli těžké, jak je nikdo nechápal a všichni byli proti nim. Ještěže trochu ubrousili hrany povinně motivačnímu filmu tím, že ukázali, jak ani gay komunita není jednotná. Přesto ale všichni zde vystupující gayové jsou kladné postavy, jen s nějakým tím drobným charakterovým nedostatkem, zatímco nejméně dobrá polovina hetero jsou podrazáci, licoměrníci, homofobové a často také nepřiznaní gayové. ____ OK. Na začátku 80. tých let byl postoj ke queer komunitě jiný než dnes, v tomhle ohledu se přístup změnil a zlepšil rychle a radikálně, přesto bych ale uvítala, kdyby film nebyl tak černobílý, prvoplánový a vůbec nepůsobil jako učebnice pro gay aktivisty. Ztrácí tím totiž na přesvědčivosti. ___ Jediné, co mě na tomhle nijak překvapivém snímku dostalo, byl herecký projev Jima Parsonse, který dokázal dodat stydlivému úředníčkovi, typické nenápadné úřednické kryse, odhodlání, pevný postoj v rozbouřených časech a dokonce i neokázalé hrdinství. /6. 6. 14./ ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (7)
- Do role bratra hlavního hrdiny byl původně obsazen Alec Baldwin. Ve filmu nakonec postavu Bena Weekse ztvárnil Alfred Molina. (KidWithGun)
- Snímek je filmovou verzí stejnojmenné divadelní hry, která na Broadwayi slavila velký úspěch. V samotné divadelní předloze si zahrál i Jim Parsons. (R´Hell)
- Jim Parsons a Matt Bomer jsou gayové i v reálném životě. Po seriálu Úplně normální (od r. 2012) se jedná již o druhý projekt režiséra Ryana Murphyho, kde Bomer ztvárňuje gaye. Kvůli roli navíc musel Bomer výrazně ubrat na váze. Stejně tak i Finn Wittrock (Albert). Poté si na natáčení porovnávali svá vystouplá žebra. (funhouse)
Reklama