30 minút po polnoci

Něco jako nudnější Homeland. Kathryn Bigelow prostě umí a tak si to dokázalo získat mou pozornost, i když to vlastně nemůže překvapit. Zase vám ale nemůže nikdo nic vyspoilovat. Je to jen suchá rekonstrukce zabití Bin Ládina a žádná dramatická přestřelka, nebo finální boss fight světelnými meči se opravdu nekoná. Film ale začíná asi 10 let před tím a vidíme blbou práci amerických špionů, jak mučí teroristy a kousek po kousku získávají informace. Vývoj situace kolem mučení před a po nástupu Obamy je tu také zobrazeno, což mě překvapilo. Herci jsou dobří a mě nejvíc zaujal rezignovaný Jason Clarke. (29.06.2013)

strašne škodoradostne ma baví predstava teenagerov, ktorí na toto išli s očakávaním našlapaného thrilleru o chytaní Bin Ládina. Ale viac ma mrzí zmýšľanie milovníkov uzbekistansko - nórsko- švédskych sociálnych drám ( "umenia") , ktorí to nikdy neuvidia pretože je to americká patriotistická blbosť. Môj názor - Vynikajúci film, ale paradoxne nie moc vzrušivý biják. Emócie a adrenalín síce chýbajú, ale ak je človek na to správne naladený čaká ho pecka, ktorá bude ešte dlho doznievať. Oveľa lepšie než preceňovaný Hurt Locker. (10.08.2013)

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $95,720,716║Tržby Celosvetovo $134,612,435▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $5,698,746║ Tržby za predaj DVD v USA $7,915,633║ hmmm, Kathryn Bigelow asi najviac preceňovaný režisér súčastnosti, prvá polovica až nehorázne prázdne ukecaná bez kúska náboja, bez kúska chytľavého deja, len sa skáče z miesta na miesto bez skutočne kúska konštruktívneho deja, niečo čoho by sa dalo uchopiť, ďalej na danú slušnú minutáž nespoznáte poriadne ani jednú postavu, takže bez šance aby vás niekto, či vôbec niečo mohlo vtiahnuť do deja, bonbónik Jessica Chastain alias Maya má ako že prezývku "zabiják" a ja čumím a po celý čas pozerám na jej chatrnú vyplašenú postavu a rozmýšľam prečo, za čo? plus to jej vypisovanie čísiel, že koľko dní vedie o Ládenovi a nemôžu zasiahnuť na sklo kancelárie jej šéfa je postupne až ikonicky smiešne, no ako nech sa nikto nehnevá ale zatiaľ najsuchší film čo sa krúti okolo dátumu 11.sep2001 /20%/ (27.01.2013)

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

The Cat and the Canaries.. Cílevědomý, minimalistický, zdánlivě emočně chladný hon na vousatý symbol zla. Uvědomělost toho, co chci natočit, z toho stříká každým záběrem, pokud se na jen chvíli ustoupí ze stezky strohosti, je to jako návrat do osmdesátek s Chuckem Norrisem (opakovaný výbuch vrtulníku z 5 úhlů), chlad kolem mangusty obklopené útočnými jedovatými hady se s posledním záběrem změní v mrazení. Motor napájený cílem před sebou najednou zhasl. Zlo je pryč, ale za jakou cenu? A zástup dalších zel přešlapujících za dveřmi není žádnou útěchou.. Mám za to, že kdyby urputné agentce Jessice Chastain umřelo při 9/11 dítě, nepíše šéfovi počet dní nečinnosti na sklo kanceláře fixou, ale vyrývá mu je do těla nožem.. (24.04.2017)