30 minút po polnoci

Perfekcionistické...až moc, a nevidím to ako záporný element - takéto "workoholické sedenia" kde sa to hmýri číslami, grafmi a údajmi naozaj milujem, len sa mi zdá, že pracovať v tejto anabáze s "devalvovanými" (resp. CIA poskytnutými) informáciami degraduje výsledný dojem. To je však (už teraz) neovplyvniteľná skutočnosť, ktorú nemožno K.B. vyhadzovať na oči pretože sa s náročnou látkou vysporiadala viac než dobre a predovšetkým po technickej stránke zadovážila vybrúsený počin ktorému vládne presný strihač, nervy drásajúci Desplat a vo vzťahu k propagandistickým teátrom umelecká odosobnenosť Bigelow. Obsah je síce rozporuplný, ta avizovaná normalizácia mučiacich praktík, to znižovanie etických štandardov o ktorých sa Slavoj Žizek rozpisuje vo svojom príspevku pre Guardian až tak od veci nie je, ale "Zero Dark Thirty" sa dá dešifrovať na viacero spôsobov. Okrem tých poplašných, prechválených a podhodnotených výkrikov sa môžme aj domnievať, že neišlo o účelovo podsúvané oblbovanie, ani o gulervúcu poľovačku, dokonca ani o prázdne tlachanie kancelárskych myší, možno išlo o skonštruovanie "reálneho" thrilleru upriamujúceho sa skrz úmorne-pedantské vyšetrovanie na jediný target - dolapiť korisť za každú cenu. Tomu podlieha takmer všetko (komerčne) divácky nevďačné - neznáme postavy = šachové figúrky, neakčnosť = námatkové výbuchy/jeden kľúčový záťah a tvorcovská odťažitosť = nesentimentálna podoba udalostí bez patosu. Napokon chúlostivé fakty ohľadom enhanced interrogation techniques sa neobhajujú, ani neodsudzujú, len sú zobrazené ako zverský nástroj proti zverskosti, nesúhlasím s nimi, ale taktiež sa neubránim pochybnostiam čo by sa bez nich v tomto fanatickom maraste dosiahlo. Odpoveď nehľadám, no otrasený ráznym direktom ostávam. (08.02.2013)

Problém, který mám s Kathryn Bigelow, je ten, že pro mě je to strašně chladná režisérka a nikdy mě nedokáže do příběhu opravdu dostat. Dopadení Bin Ládina trvalo deset let a šlo se po malých krocích, film je přesně takový. Natahovaný, výslechy, spousta jmen a hlavně informace, informace a zase informace, z toho všeho vznikl ne příliš divácký film, nikdo ho však pravděpodobně nedokáže plně odsoudit, protože své nesporné kvality má, řemeslně a technicky je to skvěle odvedená práce s několika momenty, které působí opravdu velmi realisticky. Jessica Chastain je výborná, ale v podání Bigelow jsou všechny postavy stále jen figurky, ke kterým se divák nemá šanci dostat, o nějaké emoce se režisérka snaží až v závěrečné scéně, nevím, jestli to není už pozdě, on po téměř celou dobu je vlastně divák nezúčastněný, žádné napětí, ani nic pohlcujícího. Od objevení domu mě však film chytl a přiznám se, že u samotné akce mi tuhla krev v žilách. Zero Dark Thirty je dobrý film, divák se však musí připravit na to, že z větší poloviny to je prostě nuda a je jen na něm, jak přistoupí k celku, stále mě to však bavilo více než třeba Spielbergův Lincoln. (16.01.2013)

[imdb: 7.4/10] | me: Bolo by považované za americký hriech, ak by táto téma nebola filmovo spracovaná. A tak tu máme film o tom, čo sa muselo stať na to, aby Usama chytil guľku. Viac než samotný film je zaujimavá hlavná postava (tá reálna), ktorej vytrvalosť a odhodlanie zabezpečili amerike tento protiteroristycký triumf. Film, už ako taký je len jeden z viacerých svojho druhu (Hurt Locker od tej istej režisérky, American Sniper,...) a je otázkou, či tento žáner obľubujete alebo nie. Ak áno, tak ste na správnej adrese, hoci tento kúsok je viac taktický než akčný, čo môže viacero fanúšikov žánru rozladiť :) Mňa nie Can I be honest with you? I am bad fucking news. I'm not your friend. I'm not gonna help you. I'm gonna break you. Any questions? (16.05.2015)

Extrémně natahovaný procedurální "thriller", jehož zbytečnost je přímo do nebe volající. Zatímco Hurt Locker servíroval jednu napínavou scénu za druhou a donutil vás fandit jak utrápenému hlavnímu hrdinovi, tak jeho kámošům, Zero Dark Thirty krutě dojíždí na fakt, že máte velice přesnou představu o tom, co se bude celou dobu dít a jak to skončí. A... big surprise... vážně se přes dvě hodiny krouží kolem Bin Ládina, aby Amíci na konci zastřelili Bin Ládina. Šmitec. Točit podle skutečné události, jejíž okolnosti má každý v živé paměti, je zkrátka fuška, Kathryn Bigelow ale bohužel rezignovala na tradiční fígl "nacpu tam kupu zajímavých postav, jejichž osudy by člověka braly víc než očekávané finále." Místo toho si člověk musí vystačit s jednou workoholickou zrzkou, která zahazuje veškerý osobní život v zájmu vyššího dobra, a s kupou figurek se známými tvářemi, které odkecají potřebné informace nebo vlezou do toho správného vrtulníku a zase zmizí. Tahle historické lekce se měla servírovat nejdřív za dvacet třicet let, i v tu dobu by ale šlo o nepříliš záživný hraný dokument, jenž pochopitelně drží nad vodou dobří herci (Mark Strong je zase jednou v ráži) a nesporné technické kvality. Ve výsledku tu tedy máme kulhajícího brášku Homelandu, důkladně očesaného o prokreslené postavy, silné osobní linie a s jasně nalajnovaným finále, kterého americká kritika a veřejnost zřejmě milují čistě proto, že je nepatetickým (zároveň ale přízemním a nevzrušivým) převyprávěním národního triumfu. Gratuluju, ale já si parádní teroristický thriller vážně představuju trochu jinak. (10.01.2013)

The Cat and the Canaries.. Cílevědomý, minimalistický, zdánlivě emočně chladný hon na vousatý symbol zla. Uvědomělost toho, co chci natočit, z toho stříká každým záběrem, pokud se na jen chvíli ustoupí ze stezky strohosti, je to jako návrat do osmdesátek s Chuckem Norrisem (opakovaný výbuch vrtulníku z 5 úhlů), chlad kolem mangusty obklopené útočnými jedovatými hady se s posledním záběrem změní v mrazení. Motor napájený cílem před sebou najednou zhasl. Zlo je pryč, ale za jakou cenu? A zástup dalších zel přešlapujících za dveřmi není žádnou útěchou.. Mám za to, že kdyby urputné agentce Jessice Chastain umřelo při 9/11 dítě, nepíše šéfovi počet dní nečinnosti na sklo kanceláře fixou, ale vyrývá mu je do těla nožem.. (24.04.2017)