La leggenda di Kaspar Hauser
The Legend of Kaspar Hauser
Réžia:
Davide ManuliScenár:
Davide ManuliKamera:
Tarek Ben AbdallahHudba:
VitalicObsahy(1)
Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5 ()
Konečně zase po delší době nějaká ta správná úchylárna. Narazil jsem na ní ale náhodou. Hudební producent Vitalic totiž jednu ze scén sdílel na svém FB a jelikož mě zaujala hudba (speciálně skladba Poison Lips je těžká pecka), okamžitě jsem se vydal hledat, kde bych se na film mohl podívat. Nakonec musím říct, že to co Vitalic nasdílel, je nejlepší a nejčistší scéna z filmu. Nejčistší v rámci čtení emocí, které z ní vychází, abych byl konkrétní. Ostatní scény už tak čitelné nejsou. Třeba u Kašpara bych se nebál herce označit osobním zájmenem „to“, ale jeho DJské etudy i tak byla docela sranda sledovat. Vůbec se divím, že tento film nenatočil Quentin Dupieux. Docela by mu do portfolia sedl. ()
Tento Kanadský film je jeden z najabsurdnejších kinematografických počinov aké som kedy videl. A to dokonca s porovnaním s iným čudnými kúskami, ktoré sa poflakujú po svete. Prvky ktoré snímka obsahuje jasne determinujú to, že sa mi to nemôže páčiť.. To je na 100% vylúčené. A predsa, sám sebe som neveril keď som si podupkával na techno hudbe, ktorá je valnou časťou hudobného doprovodu a dokonca si ju pustil po pozretí. Taký dojem to vo mne vyvolalo. Každý z vás už určite počul alebo minimálne zachytil bizarný príbeh o chlapíkovi menom Kašpar Hauser. Spoločnosťou nedotknutý mladík, ktorý vstúpil do povedomia v roku 1828. Jediné čo mal pri sebe bol dokument o správe, že 16 rokov bol zatvorený v jednej izbe. Jeho mentálna zaostalosť a fyzické anomálie tomu iba nasvedčovali. Nech je už pravda aká je, tvorcovia si z tohoto príbehu zobrali iba veľmi malí kúsok, sadli si k nemu z papierom a perom v ruke pustili si, metaforicky, žilou dajaké psychedelické drogy a začali písať. Film je celí v čierno-bielom šate. Sleduje jeden malí ostrov, a ich obyvateľstvo ktoré obsahuje niekoľko zaujímavých postáv. Šerif, díler drog, kráľovná, kňaz, prostitútka a nejaký pomocník kráľovnej ktorý je zároveň jediný klient prostitútky. Sníma ich navzájom poprepájané vzťahy. Obsah je tiež neskutočne čudný. More po pár minútach od začatia vyvrhne na pláž chlapca Kaspara (Ktorého hrá chudučké dievča a je neustále hore bez, prsia mala také malé, že som bol dlhí čas v pomykove ) šerif ostrova sa ho chopí a začne ho socializovať. Na chlapca je však každý zvedavý a ako to už býva, po ostrove sa začnú šíriť drby, že je to v skutočnosti stratený dedič trónu, mesiáš a kade čo. Hlavná časť príbehu však rozpráva o tom ako chce šerif z chlapca vycvičiť najlepšieho Dj-a sveta. Je to niečo tak absurdné a nereálne, že aj ja som mal problém pevne uchytiť tú surrealitu. Film ma svojim neskutočne iným prístupom a neuchopiteľnou formou, chytil za srdce. To je niečo nereálne na čom by som sa roztápal v kine ale nikomu to neodporúčam. NIKOMU!!! ()
V Legene o Kasparovi Hauserovi sa D. Manulimu podarilo to, v čom minuloročná snaha Any Lily Amirpourovej stroskotala niekde na polceste. Pretavil inšpirácie a odkazy svojich vzorov do plne pojazdného celku, akéhosi bizarného postmoderného podobenstva, ktoré netrpí okatou prvoplánovosťou, prekombinovanosťou, nahodilosťou, ani problémami s tempom. Mená ako Herzog, Ford, Jodorovsky alebo Jarmusch sa tu stretávajú pri prazvláštnej, neľahko preniknuteľnej, no dostatočne hypnotickej seanse symbolov a alúzií tancujúcich v rytme beatov evokujúcich umierneného Mr. Oiza. ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu se mluví anglicky a italsky. (Rollo_Tomasi)
Súvisiace novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (viac)
Když to člověk bere jako experimentální hudební film (kterým to taky je), tak je to dobrý. Hodnotit to ale jako nějaké podobenství, tak jdu s hodnocením níž hnedka. On je to svým způsobem dost vychcaný film - režisér evidentně chtěl natočit k techno skladbám videoklipy, které se budou odehrávat v kdesi poušti a s bizarními postavami. Pak mu došlo, že kdyby do toho dal nějaký slabý příběh a dodal tomu nějakou "hloubku", aby nikdo nenadával že je to prázdné, tak natočil tohle, poslal to na festivaly a tam to mělo ohlas, protože to je dělané hlavně pro festivalového diváka. Jedni z toho budou nadšení jen kvůli hudbě a budou kašlat na všechno ostatní, druzí v tom budou hledat nějaké strašně hluboké podobenství, aby přede všemi opodstatnili, proč z toho jsou nadšení. A nesmím zapomenout na ty, kteří vůbec nic z toho nepochopili a nebrala je ani hudba, ale dají vysoké hodnocení jen proto, aby vypadali správně "intelektuálně". Jak to ale s Legendou o Kašparu Hauserovi skutečně je? On je tak někde "uprostřed". Nezapře, že mu šlo hlavně o to, aby ty videoklipové scény dobře vypadaly (což potěší skupinu první), ale zase na druhou stranu se snaží nějak představit postavy, o něčem trochu být a strašně se tvářit jako podobenství (což potěší tu druhou skupinu). Ti co to tady ale vytahují jako strašně filozofický film mi přijdou dost mimo. Ono to sice celé (nejspíš) je podobenství o tom, že kdyby se zde v dnešní době objevil Ježíš/Vyšší bytost (tady Kašpar Hauser coby hudební/rytmický mimozemšťan), tak by ho lidstvo nepochopilo a nebralo. A zvlášť ve společnosti, která v něco vyššího než člověk přestala věřit. To je fajn myšlenka a souhlasím s ní. Problém je v tom, že z toho filmu vypadne jen tak, bez jakékoli hloubky, bez jakékoli propracovanosti, vlastně je tam jen proto, aby celý film nepůsobil tak prázdně. A celé je to nacpané skoro až surrealistickým způsobem na příběh Kašpara Hausera, který se v tom hledá dost blbě, ale je tam. Jo, a občas se zde zničehonic objeví kněz a plácne pár nahodilých a sem tam i protichůdných mouder - takže asi tohle má být ta vysoká filozofie a hloubka, o které tu někteří píší... Nicméně, k mým dojmům. Na jednu stranu se mi strašně líbí všechna ta bizarnost, skvělá kamera, perfektní herecké výkony, hudba je taky skvělá a ty videoklipové scény k nim fungují. Jenže na druhou stranu o víc fakt nejde a ačkoli se to snaží tvářit a být něčím víc, vyplývá na povrch všechna ta nepromyšlenost té stěžejní myšlenky. Navíc ta atmosféra funguje jen někdy a Kašpar Hauser (asi) zvracející při dělání zázraků mi tu taky vadí, jelikož je to ten typický festivalový kýč. + atmosféra taky ne vždy funguje a některé ty scény jsou jen vleklé. Tudíž jak jsem psal na začátku - jako hudební experiment dobrý, jako podobenství slabé. Mé dilema mezi silnými 3* a slabými 4* nakonec rozhodlo to, že zde kupodivu každá postava má svoji důležitost a ačkoli se tu jen nahodile pohybují, nedala by se vyškrtnout žádná. Takže to až tak prázdné nebylo a i na scénáři se nějak pracovalo. Slabé 4* () (menej) (viac)