La leggenda di Kaspar Hauser
The Legend of Kaspar Hauser
Réžia:
Davide ManuliScenár:
Davide ManuliKamera:
Tarek Ben AbdallahHudba:
VitalicObsahy(1)
Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
V Legene o Kasparovi Hauserovi sa D. Manulimu podarilo to, v čom minuloročná snaha Any Lily Amirpourovej stroskotala niekde na polceste. Pretavil inšpirácie a odkazy svojich vzorov do plne pojazdného celku, akéhosi bizarného postmoderného podobenstva, ktoré netrpí okatou prvoplánovosťou, prekombinovanosťou, nahodilosťou, ani problémami s tempom. Mená ako Herzog, Ford, Jodorovsky alebo Jarmusch sa tu stretávajú pri prazvláštnej, neľahko preniknuteľnej, no dostatočne hypnotickej seanse symbolov a alúzií tancujúcich v rytme beatov evokujúcich umierneného Mr. Oiza. ()
Neskutečná absurdní ujetina, u které jsem se skvěle bavil, ale podruhé to asi vidět nemusím. Vystupuje zde jen pár postav - kromě Kašpara ještě Šerif-Učitel, Dealer, Kurva, Kněz, Chlap s mulou (některé postavy dokonce mají na zádech nebo na břiše své pojmenování), odehrává se to na pobřeží moře a nějaké rozpadlině na kopci, a koketuje s UFO, diskotékami a DJy, zabrousí to i k víře (skvělá scéna, jak Kněz blábolení Kašpara pokládá za promluvy svatého muže a hned ve všem něco vidí). dojde na parodii všech těch klišé romantických filmů, jak se chudá holka chce dostat pryč z venkovského prostředí do světa - a to celé je natočeno černobíle, přičemž kamera se mi hodně líbila a z toho mála vykouzlila sugestivní prostředí. Říkám, přes svou ujetost se mi to líbilo, bavilo mě to, ale podruhé to asi fakt vidět nepotřebuju. ()
Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5 ()
Retrospektivně určitě jeden z nejzajímavějších titulů na Fresh Film Festu. Legenda o Kašparu Hauserovi se dá číst nejen jako pseudofuturistické ozvláštnění mýtu o Vyvoleném, případně jako svérázná variace na Herzogův film, ale také opačným směrem jako výsměšná satira DJingu, jenž se časem stal zdrojem novodobých popkulturních ikon předstírajících svými gesty božský původ. Stačí si postavit aparaturu, stoupnout si za gramce, pustit track a už můžete vydělávat a stát se falešným prorokem kultury! ()
Galéria (36)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu se mluví anglicky a italsky. (Rollo_Tomasi)
Súvisiace novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (viac)
Když to člověk bere jako experimentální hudební film (kterým to taky je), tak je to dobrý. Hodnotit to ale jako nějaké podobenství, tak jdu s hodnocením níž hnedka. On je to svým způsobem dost vychcaný film - režisér evidentně chtěl natočit k techno skladbám videoklipy, které se budou odehrávat v kdesi poušti a s bizarními postavami. Pak mu došlo, že kdyby do toho dal nějaký slabý příběh a dodal tomu nějakou "hloubku", aby nikdo nenadával že je to prázdné, tak natočil tohle, poslal to na festivaly a tam to mělo ohlas, protože to je dělané hlavně pro festivalového diváka. Jedni z toho budou nadšení jen kvůli hudbě a budou kašlat na všechno ostatní, druzí v tom budou hledat nějaké strašně hluboké podobenství, aby přede všemi opodstatnili, proč z toho jsou nadšení. A nesmím zapomenout na ty, kteří vůbec nic z toho nepochopili a nebrala je ani hudba, ale dají vysoké hodnocení jen proto, aby vypadali správně "intelektuálně". Jak to ale s Legendou o Kašparu Hauserovi skutečně je? On je tak někde "uprostřed". Nezapře, že mu šlo hlavně o to, aby ty videoklipové scény dobře vypadaly (což potěší skupinu první), ale zase na druhou stranu se snaží nějak představit postavy, o něčem trochu být a strašně se tvářit jako podobenství (což potěší tu druhou skupinu). Ti co to tady ale vytahují jako strašně filozofický film mi přijdou dost mimo. Ono to sice celé (nejspíš) je podobenství o tom, že kdyby se zde v dnešní době objevil Ježíš/Vyšší bytost (tady Kašpar Hauser coby hudební/rytmický mimozemšťan), tak by ho lidstvo nepochopilo a nebralo. A zvlášť ve společnosti, která v něco vyššího než člověk přestala věřit. To je fajn myšlenka a souhlasím s ní. Problém je v tom, že z toho filmu vypadne jen tak, bez jakékoli hloubky, bez jakékoli propracovanosti, vlastně je tam jen proto, aby celý film nepůsobil tak prázdně. A celé je to nacpané skoro až surrealistickým způsobem na příběh Kašpara Hausera, který se v tom hledá dost blbě, ale je tam. Jo, a občas se zde zničehonic objeví kněz a plácne pár nahodilých a sem tam i protichůdných mouder - takže asi tohle má být ta vysoká filozofie a hloubka, o které tu někteří píší... Nicméně, k mým dojmům. Na jednu stranu se mi strašně líbí všechna ta bizarnost, skvělá kamera, perfektní herecké výkony, hudba je taky skvělá a ty videoklipové scény k nim fungují. Jenže na druhou stranu o víc fakt nejde a ačkoli se to snaží tvářit a být něčím víc, vyplývá na povrch všechna ta nepromyšlenost té stěžejní myšlenky. Navíc ta atmosféra funguje jen někdy a Kašpar Hauser (asi) zvracející při dělání zázraků mi tu taky vadí, jelikož je to ten typický festivalový kýč. + atmosféra taky ne vždy funguje a některé ty scény jsou jen vleklé. Tudíž jak jsem psal na začátku - jako hudební experiment dobrý, jako podobenství slabé. Mé dilema mezi silnými 3* a slabými 4* nakonec rozhodlo to, že zde kupodivu každá postava má svoji důležitost a ačkoli se tu jen nahodile pohybují, nedala by se vyškrtnout žádná. Takže to až tak prázdné nebylo a i na scénáři se nějak pracovalo. Slabé 4* () (menej) (viac)