Eva tropí hlouposti

V knize o Gollové od Cibulky jsem četl, že se jedná o nejlepší rok Natašiny kariéry. Je to možné, přesto její herectví dozrálo až později, její nejlepší film je bezesporu Šťastnou cestu. Zde je její komika ještě neumělá, všechno je moc strojené. Scénář je fričovsky "gangsterský", což mi ne úplně sedí. Nudil jsem se poměrně značnou část filmu. A tak by to ani nestálo za řeč, nad průměr film ale posouvá výborná Baldová, chemie páru Nový-Sedláčková funguje taky výtečně. Nakonec přece jen 70% (30.07.2012)

„Prosímtě, nemohl bys říct Klotildě, aby taky vypila nějaký kokteil a vyskočila oknem? Ne? To je škoda. Jdeš taky loupit? A určitě už dnes nepřídeš? Zaplať pánbůh, teď konečně mohu jít spát“ (bežná konverzácia bez mihnutia oka). Keď som film videl v detstve, zapamätal som si romantickú scénku s "vlahým letným večerom", psychopatologicky sa lesknúce oči perfídnej pani továrnikovej a "haló" ozývajúce sa zo všetkým strán. Dnes ma fascinuje skôr to, ako tvorcovia uplatnili excentrickosť (pre crazy komédiu nevyhnutnú) aj tam, kde si to divák hneď nevšimne. Rozkošná storočná babička (vo filme zvaná teta Pa) vyzerá ako z roku 1839 a je tak dokonale zladená s okolitým biedermeierovským nábytkom. Oslavuje síce mladícku šesťdesiatku, ale vyzerá na môj dušu najmenej na sto. Tieto báječné detaily a Raoul Schránil prispievajú k tomu, prečo ten film tak bezmedzne milujeme. (21.05.2018)

Tak jestli tohle je z třicátýhodevátýho, tak já jsem čínskej bůh srandy. Ono to je totiž tak šílený, ujetý a střeštěný, až je to naprosto funky. Angličtina pana Nového, jakožto i pohybové nadání paní Gollové, je exelentní. "Políbit, ou jés." Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (03.06.2015)

Martin Frič byl geniální režisér. V době, kdy se točily slátaniny typu kterak chudá služtička ke štěstí přišla, neb potkala bohatého muže, an se do ní vroucně zamiloval, dokázal natočit komedii, která baví i prapravnuky jeho současníků. Natočit s lehkosti a elegancí film podle senzačního námětu není zase tak jednoduché. Ale Frič to zvládl zcela bravurně. A k jeho mistrné režie se přidaly herecké výkony, za které by se daní umělci nemuseli rozhodně stydět ještě ani dnes. A nemíním tím jen výkony ústřední dvojice Gollová a Nový, ale pominu-li jako obvykle toporně deklamujícího Raula Schránila, všichni předvedli nadstandardní výkon. Dokonce i ten otřesný Schránil zde byl neporovnatelně lepší, než v jiných úlohách. A to, co předvedl Josef Gruss v roli Zdenka, by si zasloužilo speciální cenu. (21.05.2011)

Na téhle klasice českého filmu se dá ocenit moderní režijní přístup. Martin Frič totiž objevil zcela nové možnosti crazy komedie. Dostal se do prostor, kam se jiný režisér před ním nepustil. Z Nataši Gollové udělal sex symbol tehdejší doby a pomohl jí naplno se prosadit v elitní ženské herecké lize tím, že ji obsadil do hlavní role, která byla pro ní stěžejní. Navíc ukázal, že i komik v sukních může být pro diváka velmi dobrou variantou. V té době totiž nebylo běžné obsazovat ženy do ryze bláznivých komediálních poloh. Gollová nastavila laťku hodně vysoko. Ve své podstatě poměrně nedostižně. V jejích šlépějích se vydalo několik dalších hereček té doby, nejvýrazněji asi Ferbasová, ale už to bylo takové pitvořivé. Předloha Fan Vavřincové je stavěna spíše situačně než přímo filmově. Na filmu je to dost často znát. Zvláště druhá polovina trpí svojí teatrální "divadelností" a sváděla k nedisciplinovanému přehrávání. Právě druhá polovina filmu je pro mě posunem k horšímu. Neproběhl v ní žádný velký vývoj. Děj se zarazil a přišla situační tma, předěl, který sice film nijak nezpomalil, ale dějově to nebylo nikterak bohaté. Herecká sestava už přestala být tak uvolněně vtipná. Teatrálnost ji zahnala do kouta. On ten scénář se tak trochu pral s režií. Frič byl nadčasový režisér, který uměl dá do svých filmů kreativní pojetí. Svoji nadčasovost měl i scénář, ale nebyl pojat filmovým způsobem. První polovina je svižná a obsahuje novátorský typ gagů. S druhou polovinou se nedostavil kýžený divácký efekt. Gagy už neměly takovou osvěžující sílu jako zpočátku. Film mně postupem času, zvláště jeho zápletka, připadal natahovaný. Jde taky o to, jak se stavíte ke klasice. Pro někoho Gollová a spol. může představovat špičku v žánru klasické komedie. Také se moc často nestávalo, že by nějaká herečka učinila z Oldřicha Nového pouhého přihrávače, jako k tomu došlo tady. Někdy je však neodbouraná divadelnost spíše rušivým elementem, i přes kvalitní řemeslnou režii. Zvláště když se jedná o film. Ne až tak typický film klasické doby. 60% (01.05.2015)