Eva tropí hlouposti

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Haló, haló! EVA byla pro mne v dětství prvním setkáním s takhle stařičkým filmem pro pamětníky. Již tenkrát jsem byl mile překvapen, že film z roku 1939 dokáže přinést velkou zábavu i víc než 70 let od svého vzniku a po necelých 10ti letech (po již třetí projekci) můžu své dojmy pouze znovu podepsat. Skvělá režie a herecké výkony, povedený scénář a důmyslné rozvíjení všech částkových zápletek... krásně se na ten film kouká, mnohem hůře po tak příjemné náladě vyvolané filmem komentuje a uvažuje, zda mu ponechat plný počet hvězd nebo jednu hvězdičku odebrat (bylo by to zejména skrze tu mírně až fraškovitou "noční" pasáž ze šachovnicové chodby vily). Ale uvědomím si-li, jaký byl Martin Frič v československém filmu obrovský průkopník a dokázal během jednoho roku stvořit něco jako "první český film-noir" (Muž z neznáma) a současně něco jako "první českou crazy komedii" (za níž bývá často označovaná právě Eva) a že tato komedie dovede pořád skvěle fungovat(!)... připomenu si-li pak zběžně komediální herečky té doby, mezi nimi civilně rozpustilá Nataša Gollová zvítězí nad ostatními s přehledem a bez větší konkurence... a vzpomenu-li pak u toho na spoustu pěkných momentů z tohoto filmu, nemám pocit, že bych svojí pětihvězdou někoho z tvůrců přecenil. ----- "Pane, běh sílí nervy a srdce a já svou sestru miluji!" 85% (13.08.2020)

"Evo, od té doby, co jsi tady. Kočka kulhá, stůl má uraženou nohu, u hodin jsi utrhla kyvadlo, ale krmit mé zlaté rybičky aspirínem jsi nemusela" Kárala teta Pa Evu. Jak výstižné. Bláznivá česká komedie s Natašou Gollovou jako Evou a Oldřichem Novým jako jejím bratrem Michalem. Všechno se točí okolo tajného receptu na pěstování Záhorské růže. Eva s vloudí do rodiny pana Záhorského jako sekretářka, chce ten recept získat pro svou tetičku. Jenže tetička Pa už ho dávno má. (27.10.2008)

Šaškování Gollové je nakonec ten faktor, který to vytáhl na čtyři hvězdičky, protože jinak se jednalo o klasický starý film, který je sice hezký na shlédnutí, ale současný člověk z něj už moc nevyždímá, což se po téměř osmdesáti letech dalo čekat. Na jedno podívání to ale bylo fajn a mám zas odškrtnutou jednu povinnost. 75% (14.07.2017)

Jedním zhoupnutím spojí Eva Norová dva vzdálené světy – svobody a kázně, hřejivosti a chladu, pravdy a lži, pospolitosti a sobectví – a zahojí to, co se nechá. Jsou to právě jen ty hlouposti, které léčí, protože jsou plné radosti, důvěry a odhodlání žít přese všechna nepřátelství všedních dnů, a příběh napovídá, že bychom na ně neměli rezignovat. Nataša Gollová tuto moderní heroinu ztvárnila přesvědčivě a pobývat v její blízkosti může právě tak pobavit jako utěšit. Totéž lze říci i o Oldřichu Novém, jenž jako měsíc odráží „sestřin“ jas a v nejednom okamžiku přesvědčuje i o své „nepolepšitelnosti“. (20.02.2024)