Celebrity

Hned na úvod přiznávám, že nepatřím k obdivovatelům Woody Allena. Ne snad proto, že bych jeho filmy neměla ráda, prostě je jen neznám. Celebrity tak byly prvním dílem slavného režiséra, které jsem kdy viděla, a nutno říct, že mému rozpoložení sedly perfektně. Výborný náměť, originální scény, hezký druh humoru a hlavně můj oblíbenec v hlavní roli, díky kterému se "Woody na poprvé" z mé strany snáší mnohem lépe. Nechci tím jakkoliv útočit na Allena, možná že až časem zhlédnu jeho další filmové počiny, budu také hovořit o tom, jak je nenahraditelný, ale nic to nemění na prostém faktu, že momentálně před kamerou prostě uvidím radši někoho, ke komu jsem si už dříve vytvořila silný vztah. Dodatek 27. listopadu 2011 Po roce a půl si nemůžu odpustit pátou hvězdičku. Tento film si totiž kvůli svému černobílé ztvárnění, námětu i hereckému obsazení naprosto získal mou duši. Hlavně Ken Branagh, který hraje Woodyho Allena hrajícího Lee Simona, podobně jako v My Week With Marilyn dokazuje, že pokud dostane roli skutečné osoby, dokáže její mimiku a hlasový projev napodobit s takovou samozřejmostí, že v něm daného člověka i přes vzhledovou nepodobnost přímo vidíte. A jen jako perličku na konec tohoto jinak nesmyslného dodatku si dovolím jednu historku Kena Branagha o tom, jak dostal roli v tomto filmu: "Jednoho jarního dne mi přišel dopis. Na obálce stálo 'Woody Allen' a já se cítil, jako bych už byl v jeho filmu. Senzační. Začal slovy: 'Milý Kennethe Branaghu, prosím, podívej se na roli, kterou ti zasílám.' Úžasné, dostal jsem celý scénář, ne jen několik stránek. 'Posílám ti scénář k filmu Celebrity. Věnuj prosím pozornost postavě Lee Simona. Už když jsem tuto roli psal, věděl jsem, že existuje jen jeden jediný herec na světě, který by ji dokázal zahrát. Alec Baldwin. Ten ale bohužel nemá čas. Takže jsem nějakou dobu přemýšlel nad Melem Gibsonem, ale pak mi došlo, že ty bys byl asi vhodnější.' Takhle vypadala jeho podpora. A za tím vším stála ještě úžasná věta: 'Lee Simon je v základu loser, ale pamatuj si, že ho ženy považují za atraktivního. Tudíž žádné vousy.' " (18.04.2010)

Hu, už jsem zapomněl, jaké to má zběsilé tempo. Vlastně se mi tahle Allenova La dolce vita jako jediný jeho film vykouřila z hlavy naprosto dokonale, možná proto, že v roce české premiéry ('99) mi stále doslovnější naplňování warholovských deseti minut slávy pro každého nepřipadlo jako tak zásadní téma (cirkusy typu Velkého bratra a Amerického idolu se teprve rodily v hlavách svých pachatelů). Woody věděl. A stejně neomylně obsadil Leonarda DiC. do role vycházející herecké hvězdy pár měsíců před premiérou Titanicu a Donalda Trumpa do roličky narcistního kreténa „známého tím, že bourá vysoké budovy a staví místo nich jiné“ osmnáct let před letošními republikánskými primárkami. — A přece se mi tak úplně nechce zvedat hodnocení na ****, z pocitu, že je to navzdory všemu spádu a vizionářství jaksi uhlazené, krotké, smířlivé, příliš snadno stravitelné; pořád ale nevylučuju, že si tam tu chybějící allenovskou jiskru příště už najdu, třeba prostřednictvím Judy Davis, která je tu snad ještě famóznější než jindy. (01.02.2016)

Skvělý film. Woody Allen prostě umí, a to jak za kamerou, tak na papíře. Jeho dialogy jsou skvostné. Vůbec mi nevadil Kenneth Branagh, kterého tentokrát Woody "poslal" na plac za sebe. Zvládl tu roli skvěle. Jak jen to Woody dělá, že ze "svých" herců, ať už těch stálých, nebo těch, které obsazuje dosti překvapivě, vždycky dostane tak dobré herecké výkony? (26.08.2004)

Stejně jako další Allenovy filmy - samý bla bla bla spoustu zbytečných postav, zbytečných dialogů, prostě plno keců o ničem a humoru taky pomálu, až na 1 použitý vtip, který mě rozesmál: Manželka:"Můžu dostat váš podpis?" Já vaši kazetu používám..." Manžel: "Taky ji používám..." Manželka: "Jenže já při ní cvičím." (12.04.2009)

What goes through your mind when you're doing oral sex? (...) The Crucifixion. Branaghův Woody se rozvedl a randí. Jeho žena je rozvedena, pracuje v televizi a učí se kouřit ptáky. Plus spousta aktuálně a brzy poté slavných figur(ek) okolo. Woody Allen komentuje explozi kultury celebrit paradoxně optikou (a výhradně svou poetikou) Federica Felliniho, jehož Sladký život směsí způsoboval závrať z toho samého o bezmála 40 let dříve. Jestliže v roce 1960 vzbuzoval pohled do otevřené rány showbyznysu fascinaci, v roce 1998 smích, jakou reakci by navodil takový pohled asi dnes? And your next project? / "Birth of a Nation", an all-black version. (15.10.2023)