Saulov syn

Maďari zaskočili celý svet. Oscar bez debaty zaslúžený. Nehovorím o tom, že každý, kto film videl z neho bude na vetvy, možno bude veľa takých, čo budú tvrdiť, ža na ňom nič výnimočné nie je, že to nemá dej a zo záberov sa im točí hlava. Na druhej strane musíte uznať, že taký film tu ešte nebol. Film z takého pohľadu, s takou šialenou atmosférou, všadeprítomným chaosom a až hmatateľnou realitou tu skutočne ešte nebol. To snímanie "od chrbta" , s minimálnym strihom, skutočne niektoré zábery idú na jeden záťah aj niekoľko minút, to je fakticky ojedinelý a účinný spôsob. Neviem koľko peňazí film stál, ale aj keď je väčšina záberov zámerne rozmazaná, museli byť reálne natočené a to znamená, že film zas tak lacný nemohol byť. Dej vo filme mohol byť o čosi priamočarejší, dlho nebolo jasné aký vzťah má Saul k nájdenej mŕtvole chlapca, aj keď to názov prezrádza. Ocenil by som i trocha dialógov navyše. Inak som veľmi spokojný. Záver v lese úplne super. Film je max. vážny, ale i tak som sa dobre zasmial pri scéne, kde Saula pristihli u doktora nemeckí dôstojníci. Jeho slovo "Putzen" a veľavravné gesto rukami k tomu jednoducho nemalo chybu. Rýchlo som si to osvojil. Manželka sa ma pýta- "čo si robil v kuchyni?" A ja na to , že "putzen". A jej reakcia? "Tebe už z tých vojnových filmov načisto hrabe". A to je pravda, o tom nepochybujte. Film 90%. (01.05.2016)

Setkání se Saulovým synem pro mě představovalo tak intenzivní niterný prožitek, že jsem nebyl schopný k němu bezprostředně napsat komentář. Filmařům se podařilo navodit v rámci žánru tak vysokou míru autenticity, že překonat ji považuji prakticky za nemožné. Je to naturalistická návštěva pekla, jako by vás náhle ponořili do horké vody v kotli a téměř dvě hodiny jste cítili ničivé účinky síry, plamenů a kouře na své tělo. Saulův syn zachycuje 24 hodin trpké existence příslušníka Sonderkommanda ve vyhlazovacím koncentračním táboře. Svět kolem sledujeme očima otupělého vyčerpaného muže, který v posledních měsících zažil tolik hrůz, že vnímá díky obranému mechanismu své psychiky okolní svět jakoby v částečné narkóze přes filtry, zcela nezúčastněně. Až setkání s chlapcem, který zázrakem přežil pobyt v plynové komoře, v něm probudí lidské city. Protože jeho možnosti jsou nesmírně omezené, upne se k něčemu na první pohled iracionálnímu, k činu, který nechápou ani jeho spoluvězni. Svůj nápad uspořádat důstojné rozloučení se zesnulým v duchu židovských tradic brání v mezích svých možností ze všech sil. Pokud se nemůže starat o živé, postará se aspoň o mrtvolu. Saulův syn je nelíbivý, nepříjemný a depresivní film, který nejde doporučit na potkání. Vyžaduje jistý stupeň vnímavosti, schopnosti zachytit detail, domyslet napovězené. Na druhou stranu - hluboce zašifrovaný taky není a při četbě některých komentářů jsem poněkud nesvůj. Vážně je tak obtížné pochopit, jak to bylo se Saulovým synem a rabínem? Za sebe říkám, že jde o jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Celkový dojem: 95 %. (04.05.2017)

Geniálne natočená a famózne zahraná hrôzostrašná exkurzia do "zákulisia" nacistickej fabriky na smrť. Vypratávanie plynových komôr, drina v krematóriu, lopatovanie popola do rieky a napokon jamy a plameňomety, keď už to pece nestíhajú. Povinné kino pre každého kotlebovca a podobné neogardistické prasce, aby im trochu zaklepalo na lebku, že aj na tomto sa podieľal Tisov režim. Všetky tohtoročné anglo-americké oscarovky sú vedľa toho nudné a prázdne limonády. (23.02.2016)

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. (17.04.2016)

Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec. (28.02.2016)