Saulov syn

Formálně dokonalá procházka po koncentračním táboře, s chladně sugestivním, a o to intenzivnějším, podáním všech zrůdností které se v nich děly. První půlhodina je brutální úder na solar, bez ohledu na to kolik jiných filmů s podobným tématem už jste viděli. A pak zbytek filmu marně přemýšlíte nad tím proč kamera sleduje právě tohoto pomateného blba, a ne kteroukoli z jiných, mnohem zajímavějších postav - které by mohly vyprávět skutečný příběh. Promarněná šance, když film vytrhne z intenzivního prožívání hrůzy pekla na zemi, a nutí spíš k přemýšlení nad tím co a proč hlavní postava, se kterou by se měl divák identifikovat, vůbec dělá, a proč ji vlastně už nikdo dávno nezabil a nebo jí aspoň nepřestal pomáhat. 7/10 (15.04.2020)

Hlavní tahák evropských filmových festivalů a (snad) zasloužený Oscar 2016. Pohled na život ve vyhlazovacím táboře očima jednoho z členů Sonderkommanda. Kamera se prakticky celý film pohybuje s hlavním hrdinou a zabírá detail jeho hrůzou otupělé tváře. Jde o odvážný a originální přístup, který vytváří až klaustrofobický dojem. K atmosféře filmu se to ale hodí. Ten otupělý pohled vpřed. Stále před sebe. Nekoukat ani doleva ani doprava. Snažit se nemyslet na to, co se kolem děje. Snad jedině tak šlo z onoho místa okamžitě nezešílet. Humánní myšlenka důstojného pohřbu mladého chlapce tam kdesi v tom peklu na zemi, je v podstatě jediným motorem filmu. Tato hlavní dějová rovina je sice značně nepravděpodobná a vzdálená skutečnosti, ale pravda že sledovat 107min záběr jednoho člověka, jak stěhuje mrtvoly z plynové komory do pecí a pak umývá šatny od krve bez jakýchkoli dalších motivů, by bylo pro diváka už moc silný kafe. I tomu beznadějnému čekání na smrt a oddalování vlastního konce je třeba dát nějaký vyšší smysl, než je pouhý přirozený pud sebezáchovy. Jinak by to Oscara nedostalo. Přitom skutečný děs toho místa byl v tom, že zde žádná lidskost nezbyla a pro myšlení nebyl ani čas ani prostor. Jediná motivace byla přežít právě ten den a právě tu hodinu. 70% (10.09.2016)

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. (17.04.2016)

Bezpochyby film, ktorý ohodnotím plným počtom hviezd, dám mu silné hodnotenie, a viac sa k nemu už vracať nechcem. Musím povedať, že je to bezpochyby film, ktorý nás dostáva v koncentračnom tábore priamo do centra diania a môže za to hlavne vynikajúca práca s kamerou. Celý čas sleduje hlavného hrdinu Saula v jeho snahe pochovať chlapca, o ktorom hovorí, že je jeho syn. Neviem čo viac by som ani povedal o príbehu, pretože je to len o jeho motivácii a pár ďalších drobnostiach, ktoré ale nechcem spoilovať. Podľa mňa je to určite film, ktorý tohto roku treba vidieť. Aspoň raz. Neviem či by to niekto chcel vidieť ešte raz, možno takí sú... ja tam ale patriť nebudem. Napriek oceneniu réžie, kamery a hereckých výkonov. Myslím, že toľko povedať úplne stačí. Hodnotenie: A (20.02.2016)

Nevadilo by mi vůbec, že je tenhle film natočen o bezejmenném hrdinovi, spíš mně vadil jeho styl. Ano, vlastně bez skoro žádného průběhu, což je věc, kterou nelze opomenout. Jako připomenutí hrůz války, potažmo koncentračních táborů velmi sugestivní, na druhou stranu už jsem na tohle viděl mnohem lepší filmy. Tenhle jen velmi zlehka překročil čtyřpásmovou zónu. (07.04.2016)