Saulov syn

"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, kteří šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje skoro všechny ostatní filmy se stejnou tématikou na pouhou hru o tom, jak to asi bylo...žel, člověče nešťastný, přesně takto. Pro mě velmi výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (06.04.2016)

Štýlová dráma natočená originálnym spôsobom. Zo začiatku ma kamera z pohľadu hlavnej postavy s rozmazaným snímaním pri okrajoch zorného poľa nadchla. Z toho dôvodu ma film veľmi rýchlo a ľahko vtiahol na desivú exkurziu do fabriky smrti. Po čase ma však to nadšenie prešlo, takýto jednostranne zameraný pohľad na nejakú udalosť a len z pohľadu jednej osoby má totižto ako výhody tak i svoje nevýhody. Časom som sa začal trochu nudiť, začal mi tu chýbať komplexnejší pohľad na smutné udalosti ohľadom života v koncentračnom tábore, čiže tu chýbalo presne to, čo som našiel napr. v Schindlerovom zozname. Z toho dôvodu ma snímok po emotívnej stránke zasiahol omnoho menej ako som očakával. 70/100 (01.05.2016)

Původně jsem zamýšlel malinko zamachrovat se svojí maďarštinou a sepsat svůj komentář v tomto krásném jazyce. Poté jsem si však uvědomil, že by mi rozumělo slabých 35 % zdejších uživatelů, takže bude lepší zůstat u češtiny. Docela dost se troufnu podivit nad Oscárky, ale vzhledem k tomu, že si jednoho odnesl i takový Spotlight, tak už objektivního člověka v tomto roce zřejmě nic nezaskočí. Film se enormně snažil celý vést na té moderní artové vlně. 97 % stopáže sledujete záda hlavního hrdiny, který má v továrně na smrt na vše spoustu času a vesele se toulá křížem krážem. K vidění je i skromný a intenzivně rozmazaný zbyteček toho, co se kromě zad vlezlo do záběru. Není toho mnoho a má to navíc jakýsi maďarský formát s prapodivně zaoblenými rohy. Vtíravý kameraman pronásleduje hlavního hrdinu na každém kroku, přičemž se mu třesou ruce tak intenzivně, že by na to byl hrdý i samotný pan Parkinson. Nádherného osvětimského prostředí si tak divák vůbec neužije. Tento nedostatek mírně kompenzuje zcela dechberoucí hudba, kterou ovšem někdo ve střižně zřejmě zapomněl pustit nahlas. Na druhou stranu je pravda, že zvukové pozadí bylo celkem uchu lahodící a hudba by jej jen kazila. Děj je poměrně prostý a hlavní dějová myšlenka během snímku zazní z úst jednoho z dalších čekatelů na smrt. "Opustil jsi živé kvůli mrtvým!" Postav je k vidění spousta a není v silách žádného ze smrtelníků, zorientovat se v nich. Zřejmě o ně ani tolik nejde, když chodíme všude se Saulem. Povyku bylo kolem filmu spousta a upřímně jsem se na něj velmi, dlouho a intenzivně těšil. O nudě si hovořit netroufám. Spíše o nenaplněném potenciálu. Viděno oficiálně uznávanou metodou "Tri, dva, jedna, teraz!", respektive "Három, kettő, egy, menj!". (10.04.2016)

Film bez minulosti i budoucnosti, který (nejen) kvůli tomu bude popisován jako "holocaustí Jdi a dívej se". Díky zvolenému formátu "dlouhých scén přes rameno" je nebývale intenzivní, sugestivní (ta práce se zvukem!) a zadře se ani ne tak pod kůži jako rovnou do morku kostí... Dokonce možná až příliš, protože je to neustále v pohybu a tak našlapané, že divák (ani postava) nemá byť jen jediný moment oddechu. Hrozí tak, že to ke konci svého diváka otupí, jakkoli hrůzy během šichty Sonderkommand jsou zobrazeny "jen tak jakoby mimochodem" v druhém plánu a jako každodenní rutina čili jsou v důsledku toho ještě o to více mrazivé a znepokojivé. A ať už vás to otupí či ne a ať už to vydýcháte či ne, tak je nesporné, že Saulův syn je jednou z výjimek potvrzujících pravidlo, kdy se filmové kvality a důležitost i naléhavost námětu kloubí v jeden funkční celek, kterému "festivalové haló" právem náleží. Když pro nic jiného, tak proto, že takovýto pohled na filmové ztvárnění holocaustu skrze industrializaci smrti byl již sakramentsky zapotřebí, jelikož zatímco v literatuře se čas od času objevuje, tak v kinematografii doposud citelně scházel. (10.10.2015)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)