Saulov syn

Evropská filmová událost roku, která ve mně po měsících očekávání, nutno říci i vinou okamžitého statutu jedinečného autorského díla, zanechala lehce rozpačité dojmy. Formálně bezesporu ohromně působivé - kamerová ich-forma, bezprostřední, dá se říci dokumentaristická orientace na nejbližší okruh okolního chaotického pekla, absence hudby či jakýchkoli pozitivních zvuků a konečně i "strhaný" výkon hlavního mlčenlivého protagonisty přinášejí do světa filmu dosud neokoukaný, vizuálně záměrně strohý, ale drtivě naturalistický pohled na nacistickou vražednou mašinérii, tak odlišný od řady hollywoodských melodramat. Úvodní minuty musí srazit do kolen každého, byť jen malinko empatického diváka. Bohužel film trvá 107 minut, během kterých si sice zachovává všechny své výjimečné charakterové rysy, ale jejich scénář nestačí vždy plnohodnotně pokrývat tak velké stylistické a myšlenkové ambice a přes hlavní tématickou linii prosakují vedlejší motivy o vzpouře a samotném chodu celé Osvětimi jaksi netečně, nedůsledně a zmatečně (což se možná dá považovat za účel, ale mně tenhle přístup po těch úvodních minutách zkrátka přestával vyhovovat). Pocit bezvýchodnosti a utrpení je ale všudypřítomný a alespoň v tomto ohledu splnil Saulův syn také své dějové poslání na jedničku... 75% (07.04.2016)

Geniálne natočená a famózne zahraná hrôzostrašná exkurzia do "zákulisia" nacistickej fabriky na smrť. Vypratávanie plynových komôr, drina v krematóriu, lopatovanie popola do rieky a napokon jamy a plameňomety, keď už to pece nestíhajú. Povinné kino pre každého kotlebovca a podobné neogardistické prasce, aby im trochu zaklepalo na lebku, že aj na tomto sa podieľal Tisov režim. Všetky tohtoročné anglo-americké oscarovky sú vedľa toho nudné a prázdne limonády. (23.02.2016)

"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, kteří šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje skoro všechny ostatní filmy se stejnou tématikou na pouhou hru o tom, jak to asi bylo...žel, člověče nešťastný, přesně takto. Pro mě velmi výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (06.04.2016)

Hlavní tahák evropských filmových festivalů a (snad) zasloužený Oscar 2016. Pohled na život ve vyhlazovacím táboře očima jednoho z členů Sonderkommanda. Kamera se prakticky celý film pohybuje s hlavním hrdinou a zabírá detail jeho hrůzou otupělé tváře. Jde o odvážný a originální přístup, který vytváří až klaustrofobický dojem. K atmosféře filmu se to ale hodí. Ten otupělý pohled vpřed. Stále před sebe. Nekoukat ani doleva ani doprava. Snažit se nemyslet na to, co se kolem děje. Snad jedině tak šlo z onoho místa okamžitě nezešílet. Humánní myšlenka důstojného pohřbu mladého chlapce tam kdesi v tom peklu na zemi, je v podstatě jediným motorem filmu. Tato hlavní dějová rovina je sice značně nepravděpodobná a vzdálená skutečnosti, ale pravda že sledovat 107min záběr jednoho člověka, jak stěhuje mrtvoly z plynové komory do pecí a pak umývá šatny od krve bez jakýchkoli dalších motivů, by bylo pro diváka už moc silný kafe. I tomu beznadějnému čekání na smrt a oddalování vlastního konce je třeba dát nějaký vyšší smysl, než je pouhý přirozený pud sebezáchovy. Jinak by to Oscara nedostalo. Přitom skutečný děs toho místa byl v tom, že zde žádná lidskost nezbyla a pro myšlení nebyl ani čas ani prostor. Jediná motivace byla přežít právě ten den a právě tu hodinu. 70% (10.09.2016)

Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím. (24.02.2016)