Dnes naposled

Filmů o alkoholu jsem mnoho neviděl. Tento je však svým způsobem vyjímečný. Tento film je sondou do života několika pravidelných štamgastů s různým vztahem k alkoholu. Jsou zde zachyceny snad všechny fáze alkoholismu - úplný začátečník i člověk, který je se svým osudem smířený. Film zobrazuje alkoholismus v plné kráse. Lidé jsou skutečně v situaci, ze které není úniku. Film nezbývá než vřele doporučit. K dnešnímu dni zde má 797 hodnocení a obecně si myslím, že není příliš známý, což je ale kurevská škoda, neb se jedná o problém maximálně aktuální. A aktuální je bezmála 100 let. 3* (02.01.2013)

Ožratý jako prase jsem párkrát samozřejmě byl, ale nikdy jsem nechlastal. Nicméně svůdný hlas sirén závislostí docela znám a tenký hlásek pana Alkohola jsem párkrát taky zaslechl a ve slabých chvílích si člověk říká, jaké by to bylo vše v něm denně utápět a do mozku si nainstalovat klávesu Delete.  Ale tak naštěstí nežiju v neštěstí, abych o tom vážně přemýšlel a na těch pár svých chmur mám jiný recepty.  Fričova pozvánka do světa alkoholiků je pak výborná, příčiny spíš jen načrtne (proč asi chlastá pan továrník v padesátých letech, že?), ale s důsledky si servítky nebere. Pět alkoholiků a pět osudů: Smrt, šílenství, vězení, rodinná ostuda a byť se to na první pohled nemusí zdát, tak i komický Sovákův pátý alkoholik Zemánek dostal naloženo. Co třeba ztráta sebeúcty, hm?   Povedený, tak akorát na čtyři velký panáky, šup, šup, šup, šup a jdu...teda lezu. (27.09.2023)

Zapomenutý film, jehož téma je aktuální v každé době. Často jsem se smál, ale pravda je, že toto dílo je velmi vážné. Zdeněk Štěpánek předvedl přesvědčivý výkon, v roli hospodského netypicky vynikající Menšík, kterého bych spíše čekal u stolu a opravdu bravurní Jaroslav Mareš. Tomu jsem jeho opilecké kousky opravdu věřil. Kdo se v některé filmové postavě aspoň trochu poznal? Ten by měl asi myslet na to, že dnes je to opravdu naposled... (31.12.2010)

Prokletí života s alkoholem pětkrát jinak, přesto bolestně stejně. Pět náhodných známých se pravidelně vídává v nálevně u Kroců. Každý v jiné fázi závislosti, každý se svým vlastním životem pomalu rozežíraným alkoholovými výpary. Když jsem sledoval zoufalého Zdeňka Štěpánka jak bytostně touží po panáku, aby nakonec zase skončil u celé flašky, běhal mi u toho mráz po zádech. Pikantní je role Vladimíra Menšíka, který své na mol opilé zákazníky vidí jen jako chodící tržbu. O necelé dvě desítky let později si jejich úděl vyzkoušel na vlastní kůži. (27.07.2022)

Střed labyrintu závislosti je natolik zašmodrchaný, že se jeví být bludištěm samým. Chodec uvězněný v bezčasí soustavně naráží na tytéž rohy, stěny, okna a tváře, tu bdělejší, tu unavenější – a na stále nové lži, které jej vedou po drážkách toho trychtýřového sestupování tam, kde je konec jen zdánlivý a kde lze ještě donekonečna hloubit patou důlek – pro tu poslední partii kuliček. (24.10.2021)