O poschodie nižšie

Soudě dle reakcí hodně nepochopený film. Tady nejde o nějaké konvenční rozuzlení, které by snad patřilo do tradiční kriminálky. Důležitý je to, co se děje mezi tím, často v naprosto všedních maličkostech. O patro níž je především film o nedůslednosti - o malých, zdánlivě bezvýznamných gestech, kterým často nepřisuzujeme důležitost, ale přitom to na nich celé stojí. Chlápek tvrdí, že hubne, ale když pak přiběhne domů se psem, užírá matčino cukroví. Cigára si nejspíš nekupuje, ale občas si vezme od manželky a zápálí si. Zbytečně zatají něco, co se v tu chvíli zdá jako drobnost, která se ho netýká, ale pak se to začne postupně nabalovat a s dalšími a dalšími ústupky přetvářet v kolosální problém. Munteanův striktní realismus je, stejně jako v Úterý po Vánocích, občas ubíjející, ale celkově vzato obdivuhodný. Lepší snímek o "nízké", obyčejné korupci jsem asi neviděl. (14.07.2015)

Další film podle nového rumunského kánonu. Rozuměl jsem záměru atd. Ale asi jako divák příliš vězím ve starém dobrém modernismu, kde kamera jen tak nepřihlíží, tzn. nerezignuje na vyjádření psychologických rovin postav, které nejsou postřehnutelné okem v reálném životě, naopak se je tvůrce snaží kamerou, zvukem, střihem nebo rytmem mizanscény evokovat. V tom filmu je všechno v pořádku, na svém místě. Je ale pro mě zbytečně chladný a brouka do hlavy nesází zdaleka takového, jakého by mohl (což v tomto případě není záležitost scénáře, ale zpracování). (03.03.2016)

(50th KVIFF) Já v tomhle příběhu žádné velké morální dilema nenalezl. Žánr drama těžko funguje, když divák nevidí hlavní postavě do hlavy - a zdejší hlavní hrdina Patrascu je odtažitý, jak to jen jde. Projde dějem s jedním výrazem ve tváři, člověk neví, co si myslí, proč jedná, tak jak jedná. Jeho motivace si musí domýšlet. A protože film neobsahuje žádné indicie, které by ukazovaly na jinou motivaci, než na jeho vlastní jednoduchou pohodlnost (přesto to příliš nedává smysl - vždyť mu muselo být jasné, že když policii nic neřekne, nadělá sobě a své rodině mnohem větší problémy, protože to setkání s možným vrahem bylo ... ehm ... jaksi oboustranné), skončí divák brzo s neodbytným pocitem, že hrdina byl prostě jen kokot. Záměr ukázat mentalitu starších lidí odrostlých v prostředí komunistické země filmu neberu, ale nemyslím si, že je v tomto případě šťastně (přesvědčivě) zpracován. Celkově film navíc obsahuje až neuvěřitelné množství zbytečných scén a samotný závěr je jak výsměch lidem, kteří dosud trpělivě čekali, že z toho snad něco bude. Kámoš řekl, že to celé působilo, jako kdyby bylo O patro níž sestříháno z nepoužitých záběrů jiného filmu, a já s ním celkem souhlasím. Something is missing. 40 % (11.07.2015)

Radu Muntean ve svém pátém filmu skvěle graduje napětí až do úplného konce. Krok za krokem buduje tíživou a znepokojivou předzvěst ničivého uvolnění a vystačí si s nenápadnými prostředky a nepočetným obsazením, kterému dominuje Teodor Corban. Tomu se povedlo zdařile zachytit vnitřní pnutí v mysli hlavního hrdiny. Vyvrcholení filmu mě sice drobet zklamalo, avšak i přesto hodnotím (slabšími) čtyřmi hvězdičkami. (03.07.2015)

Sousedy máme všichni a taky se u nich občas něco divnýho stane. Vznikne dilema, jestli dělat mrtvýho brouka, nebo něco udělat. Tohle nenápadně se rozvíjející drama nemůže být vzdálenější americkým thrillerům, přesto umí pěkně hryznout do svědomí. Další dobrý evropský film ze všedního života, ovšem vleče se to až příliš líně. (23.09.2018)