Nevěrníci

Tohle vůbec není špatný film. Ovšem jako komedie mi moc nepřipadá. Je v něm hodně pravdy, a proto se tomu nemůžu smát. Miniepizodku s prasátkem bych vynechala, protože to už bylo příliš i na můj vkus, a díky ní film dostal o jednu hvězdu méně. Ale je to francouzský film, tady můžeme čekat opravdu všechno a musíme být na to připraveni. I z toho důvodu jsem v Nevěrnících našla hloubku. Nejvíc mě oslovila příhoda manželského páru, který si jednou večer přizná svá skrytá tajemství - z toho by mohlo být klidně divadelní představení, zároveň oceňuji i styl zpracování povídek, nevadí mi, že nanavazovaly, nemyslím si, že to měl být účel. Konec filmu mě až zas tak nepřekvapil, tak nějak jsem to celou dobu tušila. 42% rozhodně není určující ukazatel pro tento film, dejte mu proto šanci. (22.07.2013)

Jo, to hodnocení docela chápu. Les Infidéles totiž uplně nejsou pro zatvrzelý romantiky, homofoby ani majitele domácích mazlíčků (hehe). Nicméně když se k tomu správně přistoupí - čili jako k tvůrčímu rozptylu/úletu dvou prvotřídních herců ... pak s tim snad nikdo nemůže mít větší problém. Naopak potom ještě dvojnásob potěšej ty zcela seriózní kusy mozaiky, která tudíž v žádnym případě neni čistě komediálnim výtvorem (proto berte zdejší zařazení s velkou rezervou). --- Mimoto bacha ještě na dvě možný zrady: vystřiženou Mélanii Doutey (minimálně na mym dvdripu) a výborný pěvecký číslo příchozí až po závěrečných titulkách. --- Anonymní nevěrníci ftw!! (Patentovat, urychleně.) (29.01.2014)

Po zhliadnutí novšej verzii Italskej koprodukcii, ktorá vznikla po tejto, šokujúcej francúzskej hovädiny, bolo bezprostredné. Kto bol strojcom príbehov, už nie je podstatné, lebo tento francúzsky trápny brak a odvar komédie bol ukončený, ako zmysluplný odpad . Okomentovať toto kinematografické hovädo, by bolo o ničom. (27.07.2020)

Uvažuju, komu je tento satirický škleb určený - že by chlapům se stejnou diagnózou, o které téma pojednává? Pochybuju, že něco takového přemírou testosteronu postižené štvance pobaví. No a mě už vůbec ne. Jediný okamžik, kdy jsem ožil, byla epizoda ze skupinové terapie, plus opakovaně zmiňované vložené skeče. (28.11.2018)

povídkový film,který se nám snaží přiblížit problém "záletnictví" z několika pohledů,přičemž se mu to daří se střídavými úspěchy.Za mě nejlepší třetí povídka (manželka který si vynutí přiznání).Zbytek je těsně kolem průměru,humoru tu moc není a nejspíš to ani nebyl účel.Finální pointa celkem očekávatelná...60% (08.11.2017)