Nevěrníci

Začátek = reálný náhled do mužských poklopců, pardon mozkoven = aneb jak pravil doktor Plzák = zatloukat, zatloukat , zatloukat. Pokračování = po krásným opojení, bolestný vystřízlivění... přiznání je polehčující okolnost = jak kdy a jedna (ne)veselá momentka z natáčení = "tati, můžu na houpačku, až se paní dohoupe? " Konec = tak ten jsem opravdu (ne)čekala. Nevěrníci byli úžasní, takže jim přihazuju pár hvězdiček. :-) (05.10.2014)

Devět povídek v režii sedmi francouzských režisérů na téma mužské nevěry. Ústřední dvojicí jsou Jean Dujardin a Gilles Lellouche, kteří vystupují ve všech hlavních povídkách a poslední dokonce i režírovali. Názvy povídek: Le Prologue, Bernard, La Bonne Conscience, Lolita, Thibault, La Question, Simon, Les Infidèles Anonymes, Las Vegas. Poněkud smíšený pocit, některé povídky jsou lepší, jiné horší. Dujardin a Lellouche jsou výborní herci, což přispívá k přijetí filmu. Nejvíce se mi líbila 'La Question' s Dujardinem a jeho ženou Alexandrou Lamy, byla velmi přesvědčivá. (31.12.2012)

Musím říci předem, že jsem na Nevěrníky narazil náhodou v TV na jednom hudebním programu, kde jsem si myslel, že snad ani nevysílají filmy, takže byl jsem úplně nepřipraven na to, co mě může čekat, úplná „tabula rasa“. Přestože bylo již dost hodin, tak jsem to celé vydržel ;-) a místy se smál fakticky nahlas, viz minisekvence: „pejsek“ a zde již propírané „prasátko“ (na hraně černého humoru), které byly velice chutnými francouzskými delikatesami. Delší a náročnější příběhy např. „lolita“ a „hra na pravdu“ rovněž nebyly od věci. Briskní dialogy, vedení herců a jejich výběr…., kdy vše je samozřejmě pohádkou, avšak uvěřitelnou, jsou zabaleny v dostatečně štědrém finančním hávu, kdy nic nevypadá lacině a jste právem vtaženi do děje, kdy můžete s chutí vychutnávat poklesky rádoby pánů tvorstva na jejich „první signální“. Klidně to pro mě mohlo skončit „terapií“, kdy „Las Vegas“ je možná hlavně se svou pointou, již taškařičně naroubovaná růže na pestrobarevný keř, který buď film dle vkusu diváka zahubí, nebo vykvete… Dobře jim tak. (08.06.2015)

Jean Dujardin a Gilles Lellouche si napsali scénáře k několika povídkám o mužské straně nevěry a jejímu dopadu, ve kterých si také mimo jiné i zahrály ty nejdůležitější postavy, a některé segmenty si i sami zrežírovali. Pravej nářez začíná už v prologu, kdy se objevují dva charismatičtí francouzští záletníci, kteří sice mají své vlastní rodiny, ale vyloženě si libují v sexu s jinými ženami, ale pouze maximálně několik metrů od sebe. Poté nastává lehký šok v první delší epizodě o ženatém zoufalci se srostlým obočím, kterému se vyloženě nedaří sbalit jakoukoliv jinou ženu, následně příběh o padesátiletém zubaři, jenž trpí generačním rozdílem mezi ním a jeho teenagerskou milenkou. Následují dva manželské páry, kterým po patnácti letech vyprchala z manželství láska v posteli, proto je čeká u své milované polovičky nemilé překvapení. Čtvrtou povídkou je sezení anonymních nevěrníků, které je tou jednoznačně nejvtipnější anekdotou, aby nakonec poslední částí bylo pokračování situace z prologu, které mělo dosti nečekaný závěr. Kdyby snad nebylo humoru málo, tak jsou ještě jednotlivé části prokládány vtipnými scénkami ze stejného tématu. (27.05.2014)

Jo, to hodnocení docela chápu. Les Infidéles totiž uplně nejsou pro zatvrzelý romantiky, homofoby ani majitele domácích mazlíčků (hehe). Nicméně když se k tomu správně přistoupí - čili jako k tvůrčímu rozptylu/úletu dvou prvotřídních herců ... pak s tim snad nikdo nemůže mít větší problém. Naopak potom ještě dvojnásob potěšej ty zcela seriózní kusy mozaiky, která tudíž v žádnym případě neni čistě komediálnim výtvorem (proto berte zdejší zařazení s velkou rezervou). --- Mimoto bacha ještě na dvě možný zrady: vystřiženou Mélanii Doutey (minimálně na mym dvdripu) a výborný pěvecký číslo příchozí až po závěrečných titulkách. --- Anonymní nevěrníci ftw!! (Patentovat, urychleně.) (29.01.2014)