Je to len koniec sveta

Průměrné drama o jedné dysfunkční a hluboce rozvrácené rodině. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale už jsem toto téma viděla víckrát a líp např. v Blízko od sebe. Podle mě se jedná o nejslabší Dolanův snímek a dovoluji si s ním tímto nesouhlasit. Mami!, nebo Imaginárním láskám to nesahalo ani po kotníky. BTW: Děkuji autorovi za kvalitní české titulky, dlouho jsem na ně čekala. (12.09.2018)

Rýchlonávšteva rodinky s “mierne” komplikovanými vzťahmi. Monotónny Ulliel, uhraničivý pohľad Marion Cotillard, psychouš Cassel a ďalšie hudobne efektné outro, tentoraz od Mobyho. Pocitová jednohubka, silná v sledovaní psychologických detailov, ale neschopná povedať o postavách to podstatné z ich príbehu. [Cannes] (19.05.2016)

Rodinné hádky jsou hysterické a to obzvlášť, když se v nich zrcadlí léta zamlčená traumata. Film plný rodinných hádek ovšem nemusí být nutně hysterický a jeho tvůrci by měli předem zvážit, do jaké míry převezmou rétoriku postav, které se v něm vyskytují. Bohužel excesivní, pocitový a do sebe zahleděný Dolan se stal ukázkovou obětí tohoto nerozvážného přístupu k tématu. _____ Příběh o barierách lidské komunikace je tematicky nejblíže, co kdy měl Dolan k Michelangelovi Antonionimu. Odehrává se na ploše jednoho dne a protagonista v něm soukromě postupně promluví se všemi rodinnými příslušníky, přičemž vždy poodhalí něco víc ze zamlčených bolístek. Nakonec přijde povinná katarze. Queer pop impresionista Dolan inscenuje konflikty složené z menších konfliktů v dlouhých scénách hysterického ječení, pasivní agresivity a machistických póz. Postavy jsou hlavně nositeli postoje, který extrémním způsobem dávají na odiv. Je to podstatně víc konverzační film, v němž režisér krotí svou tendenci vyprávět mizanscénou a populární hudbou. Jeho etablovaný styl doznal od prvních počinů jistých změn. Je to jen konec světa se ale pro režiséra nejeví jako výsledek nějakého dospělejšího směřování. (09.07.2016)

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky. (02.07.2016)

Časoprostorově komorní drama ze života jedné na první pohled značně dysfunkční rodiny, která není schopná mezi sebou řádně komunikovat, aniž by nedošlo na urážky a hrubá slova. Dolanova rodinná konverzačka zaujme svým audiovizuálním zpracováním založeném na množství detailních záběrů a nepřeslechnutelném hudebním doprovodu. Na filmu mě nejvíc rušily prázdné a místy až nuceně natahované dialogy, které sice vypovídaly o povaze jednotlivých postav, nicméně nebyly dostatečně silné, aby dokázaly diváka upoutat a přesvědčit. Mluvit o nadcházející smrti není běžné téma ke konverzaci, ale v tomto případě byla tato nelehká záležitost zastíněna hysterickým návalem emocí, který nelítostně zazdil prvotní myšlenku. (21.03.2020)