Dařbuján a Pandrhola

Velmi silný dobový schematismus ruší jinak docela pěknou a dobře natočenou pohádku. Bez otěží doby by byla možná jednou z pohádek vůbec nejlepších (škoda toho hypertrofovaného sociálně-kritického tónu) a to hlavně co se hereckých výkonů týče, ne nadarmo ji režíroval nestor české režie Mac Frič (tehdy ovšem zase už znovu Martin). Zajímavý je tak typický lidově morbidní scénář i celá ta studiová stylizace společná pro většinu pohádek točených v těch letech (Hrátky s čertem coby zjevný příklad), kulisy jsou možná až příliš kýčovité, ale přesto mají svůj zvláštní nostalgický půvab...stejně jako celá tahle pohádka na náměty režimem protěžovaného Jana Drdy... (26.01.2007)

Pohádková agitka o hodných havířích a zlém panu správci, který jakoby z oka vypadnul Trautnberkovi, mě nikdy za srdce nevzala. Všechno to bylo takové kýčovité a na efekt. Včetně kulis. Zachraňuje to aspoň ansámbl skvělých herců, pro které je tento kousek opravdová škoda. Na našeho smrťáčka zatím nikdo na světě nemá. (06.02.2007)

Stále jsem nemohl najít pravou cestu k téhle sociálněkritické pohádce. Až dnes, s odstupem doby, se ukazuje, že vrchnost je vrchností, ať máme feudalismus, kapitalismus, socialismus nebo opět kapitalismus. Ti nahoře prostě lidi nezajímají, jak říká Dařbuján: čerte, tebe nechci, peklo je stejně nespravedlivé jako ti nahoře! Spojením pohádek Kmotřička smrt a Dobře, že je smrt na světě vznikl příběh, který dojme i rozesměje. Tvůrci současných pohádek můžou jen závidět, jelikož příšernosti, které vypouští na světlo boží, jsou jen plevami bez zrn... (02.01.2011)

Nedostatečná lékařská péče? Chabá sexuální osvěta? Hladomor? Kdepak, největším problémem této Drdovy vísky je závislost na alkoholu! Jen si to vezměte, nesolventní havíř, co nezná chráněný sex, neumí uživit rodinu, pije (zásadně na dluh) a když jako nelegálně pracující lékař něco vydělá, hned to roztočí. A co víc, v deliriu tremens má halucinace v podobě čertů či smrti postávající u postele. Kolega Matějíček tři roky na márách a hned jak se uzdraví, jde nezřízeně chlastat za peníze partnerky. Permanentně nacamraný děda Pšuk si způsobuje zranění pády ze soch. Pivovarník Pandrhola si vzhledem k barvě obličeje taky rád přihne a k tomu disponuje morálním kreditem Trautenberka. A Joe Black, co to má celé kočírovat, nezkoumá chuť lidských polibků ani burákového másla, nýbrž opojného alkoholu a pak mu následky nezměrného pití (ano, zase ten chlast) brání ve výkonu povolání. Diví se vůbec někdo, že největším svátkem v téhle vesnici je, když potokem proudí pivo..? Ukňouraný Neumann, zábavný žnec Lohniský, povědomé kulisy a ještě povědomější princip, že buržoazie musí krutě trpět, aby se chamraď měla bene.. (11.05.2015)

Excelentní tvůrčí sešlost dává této milé a krásné pohádce onen "jiný" nádech a dokonalou atmosféru. Pod taktovkou jednoho z nejzásadnějších režisérů československé kinematografie, tu sehrává stará herecká garda Drdovu klasicky sociálně mířenou veselohru o dobru, zlu, a hlavně o spravedlnosti, jak to tak v pohádkách bývá. Zobrazení duchovní i světské moci a nuzný život havířů na pokraji bídy. I přesto. Mají se rádi, i svých jedenáct dětí a nic jim nezkazí náladu, ani když vrána přinese dvanácté. Proč taky, jedná se o pohádku, ve které dobro vítězí nad zlem. Podobně laděný příběh s čistě dramatickým, nepohádkovým nádechem o tehdejší společnosti, by jistě mnohé diváky překvapil. A bez problémů by to mohli sehrát i ti samí herci. Celá podstata tohoto snímku mi dlouho unikala. (07.08.2014)