Réžia:
Martin FričKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Běla Jurdová, Vladimír Menšík, Pavla Maršálková, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st., Stanislav Neumann (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Haviar Dařbuján trie biedu s mnohodetnou rodinou. Zo zúfalstva nad chudobou prijme za kmotra pre svoje práve narodené dieťa samotného "Smrťáka". S jeho pomocou sa stane z Dařbujána zázračný doktor... (TV Markíza)
Recenzie (480)
Moc pěkná pohádka o tom, že bohatí většinou bývají svině a chudí dobří lidé. Jasně, že to neplatí vždycky, ale co si budeme namlouvat. Často. K tomu režisér Frič přidal na svou dobu dost slušné efekty. Také si mimochodem pamatuji, že sv. Barbora je patronkou horníků a co je to vůbec havíř. Přínosný film. 90% ()
Lohniský byl, je a bude jedním z těch absolutně nejlepších českých herců - i když nehrál moc hlavních rolí. Jenže bez těch jeho vedlejších rolí by to zkrátka nešlo. Jeho Smrťák, to lahůdka. Sovák jako bodrý horník opět bezchybný. Vadí mi jen fakt, že se podle mě na snímku podepsala doba ("komáři" u moci). ()
Dnes se bohužel jen otravně popisuje a opisuje a uřvaným postavám se cpou do pusy šílené dialogy. Scénáristé zoufale chybí, stejně jako v posledních letech pohádka, která v sobě kloubí kouzla, humor, kvalitní herecké výkony a tu správnou pohádkovou atmosféru. Buďme tak za každý podobný pohádkový kus jako je Dařbuján a Pandrhola rádi. ()
Přiznám se, že jsem tuto klasickou pohádku viděl poprvé až dnes při tradiční vánoční televizní repríze. Začátku, kde Dařbuján v temném nočním lese potká kromě i čerta i samotného pána boha, nechybí určitá fantazie. Líbil se mi překvapivě sympatický smrťák Václava Lohniského. Taky se mi líbily nápady se stromem, kde vyrostly jitrnice a potokem s pivem. Nejzajímavější na pohádce je ale v závěru asi krátká podívaná v na to, jak by to vypadalo, kdyby se Smrťák ztratil ze světa...Ten děj pohádky je občas zábavný. Ale jinak to na mě už v něčem působilo trochu archaicky, hlavně davové křiky těch ženskejch a hulákání některých postav při prvních lečenícch. Rudolfa Hrušínského si taky spíše vážím v pozdějších rolích než jako obtlouslého padoucha koulejícího očima. Konečně jsem ale viděl někoho, kdo je schopen hysterčit kvůli masu ještě víc než já. ()
Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (menej) (viac)
Galéria (10)
Fotka © Archiv TV Barrandov
Zaujímavosti (23)
- Lekári pri posteli konštatujú, že sládek Pandrhola (Rudolf Hrušínský) ochorel na chorobu "moribundus". Niektoré internetové stránky vykladajú moribundus ako nechutenstvo na prácu so zvýšenou potrebou jesť. Tento výklad je skôr recesiou, než skutočným významom tohto slova. Napovedá tomu aj údajný latinský názov moribundu Segnitia Grandis Dometicus, čo je nezmysel, pretože moribundus je sám o sebe latinským slovom. Moribundus je z latinského slova morior = zomrieť, umierať a koncovky -bundus = stať sa. Doslovne to znamená: Stav blížiaci sa smrti. (Raccoon.city)
- Pre Josefa Hlinomaza (krúpar Johan Bašta) bolo natáčanie utrpenie. Za to, čo musel v kadi podstúpiť pre svoje filmové uzdravenie, kedy sa na neho valila múka a ďalšie suroviny, žiadal zvláštny príplatok. Tú scénu sa nepodarilo natočiť na prvýkrát, takže bol dosť rozladený. Ešte asi pätnásť rokov nato, keď sa spolu zo Sovákom (Kuba Dařbuján) stretli pri nakrúcaní seriálu Chalupáři, privítal kolegu vetou: "Dúfam, že tú nechceš zase liečiť." (Raccoon.city)
- Rozprávku videlo v kinách 2 419 987 divákov, čím sa stala siedmou najnavštevovanejšou rozprávkou v dejinách československej kinematografie v rokoch 1930 až 1989. Celkovo ide o 71. najnavštevovanejší československý film v dejinách československej kinematografie v rokoch 1930 až 1989. (Raccoon.city)
Reklama