Infiltrátor

Co k tomu dodat.Průměrnej rejža Fuhrman dostal do obhájce něco,co se mu už v dalších filmech nepovedlo.Atmosféru,překvapení,a hlavně parádní hlavní postavu,navíc s ksichtem M.McConaugheyho,a to se to pak natáčí..Infiltrátor je pomalej,ukecanej,tři napětí připomínající scény,jinak k zapamatování nic.Tyhle filmy podle knih jsou šedivý jak současný zimní dny.50%. (05.02.2017)

,,MYSLÍM, ŽE TO DĚLÁME OBRÁCENĚ. SLEDUJEME DROGY, ABYCHOM SE DOSTALI K TĚM GRÁZLŮM. CO KDYBYCHOM SLEDOVALI PENÍZE?...“ /// Vyprávění, který je (asi věrně) podobný týhle práci – trpělivou prací a malými krůčky pronikáme hloub a hloub k velkým rybám, který se podíleli na praní prachů pro Escobara. Oproti Narcos slabota. Možná trochu lepší než Black Mass. Baví mě hlavně přehlídka toho, na co všechno musíte mít v jistý chvíli žaludek. Film pro fandy drogový kinematografie. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografii Roberta Mazura „The Infiltrator: My Secret Life Inside the Dirty Banks Behind Pablo Escobar's Medellín Cartel“, kterou napsal v roce 2009, neznám. 2.) Peru prachy pro Vietnamce. 3.) Thx za titule „setoss0“ a „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.01.2017)

Vyspěle podaná špionážní story, která nenudí a výborně rytmizuje vyprávění, ale přece se jí zcela nedaří zdůraznit a využít osobní linii, a ve finále tak dosáhnout výraznější emocionální odezvy. Postavy manželky a Diane Kruger a jejich vztah s hlavním hrdinou nejsou rozvedeny tak, jak by jinak psychologicky laděný scénář vyžadoval, a Furman tak nabízí v podstatě jen hodně kvalitní a napínavou konverzačku, okořeněnou pár úmrtími a překvapivými momenty (Cranston vyšilující v restauraci před vyděšenou manželkou je nezapomenutelný). Přesto je dobře, že tyhle staromilné žánrovky stále vznikají - jsou pořád uvěřitelnější a sympatičtější než všechny akční atrakce dohromady. (11.12.2017)

Nerad bych si tahal info z prdele, ale po třitisícech filmech jsem došel určitému poznatku a ten je, že začátek, prostředek a konec je kurevsky důležitý faktor ve výtvorech jakéhokoli příběhového ražení. Každý dobrý film musí mít začátek, prostředek a konec či se aspoň skládat z pidizačátků, pidiprostředků a pidikonců. Když už se na to nějaký sebevědomí jožin rozhodne vysrat a dát tak sbohem gradaci děje, tak by si měl být setsakramenstky jistý, že byl políbený genialitou. Takoví tvůrci bezesporu existují. U nich se však všechny filmové aspekty snoubí v tak jiskřivé a koulelechtající symbióze, až má divák na ptáku, jestli dějová linka stoupá nebo jede vodorovně. Jeden příklad za všechny je Paul Thomas Anderson. Čímž se také menší oklikou dostávám k tomuto snímku. Mít to začátek, prostředek a konec, tak ho s neutrálním pocitem slupnu a za týden ho bezbolestně zapomenu. Takhle jsem však poměrně nasranej, na jazyk se mi dere výraz "rozbředlá sračka" a s nechutí si uvědomuju, o kolik života jsem v těch dvou hodinách přišel. Jo, robzředlá sračka je poměrně výstižné označení - rozbředlá sračka, kde tak hezky hrál Bryan Cranston. (22.10.2016)

"Musíš s nima hrát, musíš s nima chlastat, musíš s nima šoustat. Jen tak si získáš jejich důvěru." To nezní jako úplně nezajímavá pracovní nabídka, ale nejsem si zcela jist, jestli si ji pan Bob dokázal skutečně užít. Mně to vyšlo tak napůl, protože spojení drogových gangů, bankéřů a CIA mi nikdy moc nevonělo. Na druhou stranu Bobovo seznámení se svou budoucí nekomplikovanou snoubenku, zúčtování s pinglem při oslavě výročí s manželkou nebo vygradování závěrečné svatby mě pobavilo i bez kokainu v nose. Takže pokud pro mne někdo má nabídku na infiltraci do nějakého drogového gangu, tak mi ji neváhejte předložit, protože já "hrozně rád" ztrácím soukromí, ohrožuju rodinu a paktuju se s movitými zmetky. Díky, že to dělá někdo za mě. (09.01.2017)