Cisárov pekár a pekárov cisár

Vynikající dvoufilm s - na svou dobu - neuvěřitelnými triky. Kdysi v televizi kameraman vysvětloval, jak točili scénu, kde se Jan Werich setká sám se sebou, jak neskutečné kousky museli s kamerou dělat a co nastavovat, aby se tuhle scénu povedlo natočit, a už jen samotný výklad mi přišel natolik magický, jako rudolfínská Praha sama. (28.10.2009)

Si představte, že soudobá cenzura téhle perle mezi českými filmy vyčítala nedostatečnou budovatelskou atmosféru a nadšení... A nadšení ze světlých zítřků tam přitom je, i samotná rovina příběhu je nepokrytě sociálně citlivá, ale přesto nám to nevadí. Má inteligentní výraz, důstojnost Jana Wericha a formální Fričovo mistrovství. Takové výborné triky patří jedině velkofilmu, stejně jako davové scény a věčná tvář Nataši Gollové. Mezi snahou o fantasy u nás jasný král, který není prakticky vůbec tendenční. Pokud byla daň za vznik agitační písnička a několik rozervaně sociálních scén, tak se jednalo o zanedbatelnou věc. (18.03.2006)

Skvělá pohádka nejen pro děti plná skvělých herců, kde dospělejším zejména ke konci u společné písně mírně zatrne. Doba byla taková a tak všechno mělo být všech. A aby to tak mohlo být holt se někomu kdo něco měl - něco vzalo a dalo se to všem, některým víc.... Werich sice zpočátku brblal, ale nakonec se nechal táhnout s hlavním proudem a občas si na to posteskl jen v korespondenci s Voskovcem. Pro Voskovce tohle všechno byl důvod proč se nakonec už nevracet a riskovat izolaci i nejistá angažmá v USA a Anglii.... * * * * * (06.03.2012)

V roce 1951 vznikla jedna z nejlepších a nejslavnějších českých pohádek, která i dnes více než potěší a dá se na ni dívat stále dokola. Jan Werich v roli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje exceluje. I když je film točený v době velkého komunismu, tak jsou zde obsazeny vesměs prvorepublikové hvězdy, protože koho jiného by v té době sehnali. Režie se chopil jeden z nejlepších českých režisérů Mac Frič. (21.12.2007)

Film, který mě provází od nejútlešího dětství. Má své klady i své řekněme ostré hrany. To okaté budovatelské nadšení vadilo i Voskovcovi, proto se na film nikdy nepodívat a kroutil hlavu nad tím, do čeho se to Jan pustil. Já už hlavou nekroutím, spíš mi v ní tak trochu vrtá, jak by asi film vypadal, kdyby ho dotočil Krejčík ... (27.12.2017)