Císařův pekař - Pekařův císař
The Emperor's Baker - The Baker's Emperor
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrajú:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Legendárna historická veselohra, v ktorej Jan Werich exceluje v dvojúlohe cisára Rudolfa II. a pekára Mateja, ktorý sa cisárovi veľmi podobá, len je o 25 rokov mladší. Cisára viac ako vládnutie zaujíma umenie, krásne ženy a najmä jeho alchymistická dielňa. Kým robí všetko preto, aby našiel legendárneho Golema a elixír mladosti, dvorania pripravujú spiknutie, v ktorom ho chcú pripraviť o trón. Vďaka náhode sa však vládnutia ujme pekár Matej... (RTVS)
(viac)Recenzie (615)
Nejvíce se mi na této pohádce líbí, že to vlastně ani pohádka není. Díl císařův pekař ve mne valný dojem nezanechal, spíše ho chápu jako takové delší uvedení do děje. Je to zkrátka obrovská nuda, ale jakmile se přehoupneme do dílu číslo dva a začne kralovat pekař začíná to být výborná komedie. Jan Werich je výtečný, ale jeho kolegové si zaslouží sklidit minimálně stejné, ba dokonce ještě větší ovace. Film je velmi vtipný, a to že se na něm zásadně podepsala doba, a to rovnou ve více směrech je logické vyústění. Ten Golem byl vskutu příšerný. Raději bez něj, než tohle. A doba vzniku zanechala svoji stopu určitě i v smýšlení zúčastněných. Myslím, že píseň: ,, ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc", mluví naprosto za vše. Příliš mi to však nevadilo. Ta píseň je melodická a vysoce chytlavá, a tak jsem si ji pobroukával taky. Takže když to tak shrnu v jedno celistvé hodnocení. Císařův pekař byl průser. Pekařův císař byl výtečný. A protože mezi čísly 0 a 5 se blbě hledá průměr, zaokrouhlím číslo 2,5 tak, jak by ho zaokrouhlil můj i váš procesor a dám * *, i když takové lepší. ()
Úžas se mi mísí se smutkem. Úžas z toho, že v temné době budovatelské éry vzniklo něco tak zábavného, smutek z toho, že to byla poslední velká role báječného hereckého živlu Nataši Gollové, které komouši nepřáli. Tenhle film dokazuje, jak silnou pozici měl Martin Frič, ačkoliv ani on se neubránil povinné agitce, i když v minimální míře. ()
Císařův pekař a Pekařův císař je asi jediný budovatelák, na který se s chutí vždycky podívám. Je to inteligentní lidová zábava, která právem baví všechny bez rozdílu už nějakých 65 let. A přitom geneze tohohle filmu je více než dramatická a nestyděl by se za ni ani Hollywood, nemluvě o tom, že se film točil v nejhorších časech politických procesů, kdy si nikdo nemohl být jist životem. A slavná písnička o tom, že ten umí to a ta zas tohle, patří mezi nejlepší muzikálová čísla, která se na Barrandově kdy točila. Je pro mě vždycky velkou radostí sledovat Císařova pekaře a Pekařova císaře, pokaždé se u toho srdečně bavím. A teď si to srovnejte s debilní a úplně pitomou Dovolenou s Andělem, která vznikla ve stejné době. Úplné nebe a dudy. ()
Úspěšná divadelní hra Osvobozených Golem se již ve třicátých letech stala předlohou filmu, pod jehož režii se podepsal francouzský režisér Julien Duvivier a v níž původně měli Voskovec s Werichem ztvárnit hlavní role. Werich koncem čtyřicátých let inicioval nový pokus převést Golema na filmové plátno, ke spolupráci si přizval scénáristu Jiřího Brdečku a také výtvarníka Jiřího Trnku, který navrhl výslednou podobu třímetrové figuríny hliněného obra. Nový scénář se od původní hry lišil především hustší dějovostí a několika novými motivy - například aktuální hrozba zneužití jaderné energie se odráží v postavě alchymisty rozbíjejícího atom (v podání Josefa Kemra). Ač vypadá Fričova a Werichova kostýmní komedie jako ideově a politicky nekonfliktní dílo, natáčela se v době, která jeho realizaci nepřála. Nové vedení znárodněného filmu se záhy po únorovém převratu dostalo do vleku politické moci a o filmových projektech se nerozhodovalo v barrandovských uměleckých skupinách, ale uvnitř stranického aparátu. Na počátku padesátých let dostávaly přednost především dva typy filmů: politické agitky ze současnosti a historické filmy viděné zjednodušenou optikou socialistického realismu. PEKAŘ nepatřil ani do jedné z nich. Někteří z mladších členů stranického orgánu pro kontrolu kinematografie (například nechvalně proslulý Bohdan Rossa) dokonce v projektu viděli reakční dílo, které nemá v socialistické kinematografii právo na existenci. Novodobí mocní však byli vedeni i střízlivější úvahou, mnohem pragmatičtější a vůči ideologii ostře protichůdnou. Schematické agitky a ilustrativní životopisné fresky vykazovaly rapidně nízkou diváckou návštěvnost, o jejich vývozu do zahraničí nebylo možné ani uvažovat. A právě PEKAŘ od počátku vznikal jako výpravný, avšak finančně návratný projekt s exportními ambicemi, mající vedle velkorysosti československé produkce dokázat i skutečnost, že mezinárodně populární osobnosti tuzemské kultury (a tou Werich po svém válečném zahraničním angažmá bezpochyby byl) nejsou novým režimem nijak diskriminovány ani omezovány v činnosti. Snaha radikálních ideologů nakonec natáčení filmu pouze zbrzdila - přestože realizace měla podle původního plánu finišovat už v roce 1949, premiéra se uskutečnila až v lednu 1952. Během natáčení, jež probíhalo převážně v kulisách postavených v barrandovských ateliérech, došlo k dramatické výměně režiséra. Do této pozice byl jmenován mladý, ale už tehdy umělecky nekompromisní Jiří Krejčík, který se ovšem záhy dostal do konfliktu s Werichovými představami o vyznění zápletky i o charakteru titulní dvojrole. Po vyhrocení sporu vedení ateliéru Krejčíka odvolalo a na jeho místo angažovalo Martina Friče. Vinou této výměny došlo k dalšímu zdržení, neboť Frič právě dokončoval dva filmy na politickou objednávku: budovatelskou veselohru Bylo to v máji a okupační drama Past. Stranické vedení Československého státního filmu odmítalo režiséra uvolnit do doby, než budou oba "prioritní" snímky dokončeny. Když se Frič ujal režijní taktovky a zhlédl dosud natočený materiál, trval na přetočení většiny scén podle vlastní koncepce, což realizaci opět prodloužilo a také prodražilo. Za neklesající oblibu film vděčí především hereckému koncertu Jana Wericha, který v dvojroli pekaře Matěje a císaře Rudolfa předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů; zasloužené pozornosti se dostává čtveřici ministerských intrikánů v podání Záhorského, Plachého, Štěpánka a Filipovského i znovuoživení uměleckého jména odvrhnuté Nataši Gollové v roli Sirael. Na popud stranických cenzorů byla do filmu implantována řada prvků odrážejících kolektivistickou ideologii a režimní propagandu. Některé z nich - především agitační pojetí závěrečné scény s písní Ten umí to a ten zas tohle - byly tvůrci z verze určené pro export raději vypuštěny. Pro tento účel byly také oba filmy zkráceny a sestřiženy na únosnou metráž 112 minut, která se později promítala i v českých kinech v šedesátých letech, po obnovené premiéře filmu. "Vždyť to je přece kouzelník magistr Edward Kelley, doktor obou magií, alchymista a okultista. Sám jste ho ráčil pozvat. – No dobře, my víme, to je v pořádku. Ale proč dělá takový rámus?! – Protože je kouzelník. – Tak ať to nedělá! Co kdyby nás rozbolel zub!" () (menej) (viac)
Nejen na svou dobu a na české poměry - skutečný megafilm. Tehdy rekordní rozpočet (téměř třicet milionů Kčs), obrovské množství komparzistů, legendární kostýmy, které jsou dodnes uloženy v ateliérech na Barrandově, jako kulturní dědictví naší země a hlavně - plejáda těch nejlepších herců v čele s dokonalým Janem Werichem, kterého si zde užijeme hned dvakrát. Druhý díl (Pekařův císař) mám o něco radši, ale celé dílo je naprosto bravurně natočeno i zahráno. Úplně nejradši mám pak scénu, kde je rozebírána sluneční soustava a jako planety poslouží kalichy s vínem. Skvost mezi českými filmy, který si v televizi nikdy nenechám utéct. ()
Galéria (133)
Zaujímavosti (113)
- Existuje viacej zostrihov a minutáži filmu. Najprísnejší boli cenzori vo Fínsku, kde bol film zostrihaný do najkratšej dĺžky vôbec 2 850 m, čím má film iba 104 minút. (Raccoon.city)
- Pôvodný režisér Jiří Krejčík už počas krátkeho natáčania zašiel za generálnym riaditeľom, že sa projekt nevyvíja dobre, že v podstate nič na filme neovláda. Navrhol mu, že by mal film režírovať Jan Werich (Rudolf II./Matěj Kotrba)a on by mu robil asistenta alebo aranžéra. Generálny riaditeľ to zásadne odmietol. (Raccoon.city)
- Hneď ráno v prvý natáčací deň po 14 dňovej prestávke prišiel na pľac produkčný, že Jan Werich (Rudolf II./Matěj Kotrba) a režisér Jiří Krejčík sú pozvaní súdruhom ministrom na kultúrnu poradu. Tam im bolo oznámené, že ako dvojica umelcov nenašli k sebe žiadajúci tvorivý vzťah. Argumentovali aj tým, že ani jeden z nich nemá kladný pomer k ľudovo demokratickému zriadeniu, dokonca niektorí hovorili o sabotáži a disciplinárnom potrestaní oboch. Zároveň tam bola réžia navrhnutá Martinovi Fričovi, ktorý najskôr váhal a povedal, že sa chystá na natáčanie filmu Psohlavci (1954). Vtedy ozaj hrozilo, že film sa nedotočí a vtedy sa Jiří Krejčík rozhodol, že pokračovať v natáčaní už nechce a ako neskôr priznal, doslova prosil Wericha a Friča, aby sa dohodli. Frič sa rozhodol až po 4 dňoch, že projekt prevezme a film Psohlavci sa odložil o dva roky. (Raccoon.city)
Súvisiace novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)
Reklama