ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Příjemné překvapení, až nečekaně promyšlené. Konečně film, kde je pravda o multikulturalismu a zdegenerovaném politickém systému. Těžko hledat v současnosti větší protipól k Intouchables. Správné bylo zařadit i případ Gabriela Sandriho. 75%. PS: Byla sobota odpoledne 11. listopadu 2007, na dálničním odpočívadle poblíž toskánského Arezza, se potkala skupina fanoušků Juventusu a Lazia Řím. Během dopoledne si pro šestadvacetiletého mladíka přišla smrt. Průběh, jenž předcházel úmrtí Gabriela podle vyšetřovací komise vypadal nejpravděpodobněji takto: Při setkání na dálničním odpočívadle došlo na ostré výměny názorů a konflikt mezi oběmi "fans". Byli značně hlasití, čehož si všiml náhodný policista a dav se snažil rozehnat varovným výstřelem do vzduchu. Strážník se následně pokusil dohonit partu fanoušků Lazia, prchající do auta. Při rozjezdu z odpočívadla však zanechal běhu a z namiřené zbraně, kterou po varovném výstřelu nezajistil, nechtěně vyslal nábojnici mířící do zadního sedadla auta. Kulka zasáhla Gabriela Sandriho do krku. Během okamžiku na místě umírá. Spekuluje se, zda zásažení do krku Gabriela "nepomohl " odraz náboje, jenž se mohl otřít o plot. Gabriel Sandri se živil jako DJ, pocházel a bydlel v hlavním městě Itálie. Pro širokou veřejnost byl jeho nedobrovolný odchod z tohoto světa velkou ranou. Jakmile se informace o zastřelení fanouška policistou rozkřikly, začli ve velkých italských městech nepokoje. Tifosy napadly policejní stanice, kolem Olympijského stadionu v Římě. V Bergamu se málem nedohrálo střetnutí, nejdrsnější jádro fanoušků demolovalo skleněnou zeď, pod tribunou, aby na případ, který se u Arezza stal brali protagonisté utkání Atalanta-Milán ohled a zápas odložily. Stalo se tak pouze v případě Inter-Lazio, kam Gabriel Sandri měl namířeno a Parma-Juventus. Italští tifosy vyhrožovali válkou mezi nimi a policií. Carabinieri musely proti těmto chuligánům používat donucovací prostředky nejtěžšího rázu, aby potlačily ničení ve městech. Došlo k vysokým škodám na majetcích. Před policejními stanicemi se schromažďovalo velké počty "ultras" a provolávali hesla jako: "assasini,assasini " (vrazi) a podobně. Radikálním fanouškům v celé zemi vadilo, že na rozdíl od února, kdy byl po střetech zabit policista, vedení soutěže v tomto případě nezrušilo celé ligové kolo. (zdroj: www.sslazio.cz) (10.07.2012)

Otloukání dutých hlav při čutálistických seancích či likvidace cigánských ležení je krásná, záslužná a naplňující práce! Musíte být sice tak trochu vypatlané hovado jako "oni", ale žádný řidič hovnocucu z nebe nespadl, že? Každopádně bylo milé vidět, že klerofašistická policie nezná předsudky a pěkně bez rozdílů čistí oba konce spektra. Ať už jste Vandas nebo Stojka, škoda každé rány tonfou, která padne vedle. A na příští CzechTek bych určitě přizval nějaké ty posily z Itálie. Čím více těch milých, mladých lidí, co se v životě nedotkli drog a nikdy nedělají bordel "uklouzne v koupelně", tím lépe! (29.06.2012)

Rozhodně povedený film z prostředí italské zásahové jednotky. ACAB dobře vystihuje situaci a nenáročný příběh dokáže zaujmout. Nejedná se o špičkový snímek, ale ten čas na zhlédnutí divák rád věnuje. Mohlo by se přidat na rvačkách, ale i s tím málem se dá spokojit. Hodně dobrá pointa a v závěru si člověk uvědomí jak je důležité mít přátelé a tato policejní parta stojí za sebou za každé situace. Když mladý spolupracovník chce být hodným poldou, stane se krysou a nemůže bát u zásahovky. V jiné situaci bych fandil jemu, ale tady bych fandil těm špatným poldům, protože za jejich názory by stála většina Čechů.. 7/10 = 75% (26.06.2012)

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)

VSICHNI POLICAJTI JSOU ZMRDI! zajimava pisnicka kterou si s chuti zanotuji i prislusnici policejniho oddilu letos druhej film o policajtech co jsem videl spolu s Patrolou a neda mi to nesrovnat je i kdyz nevim jestli je to uplne objektivni srovnavani je to preci jenom o necem trochu jinem ale tema je podobne tak proc ne tenhle film totiz ve mne zanechal o dost hlubsi dojem takze si to shrnem tam kde propagandisticka a vyumelkovana Patrola ztraci dech tim ze cajty lici jako dokonaly a bezchybny prototypy hrdinu 21 stoleti kteri vzdy udelaji to spravne rozhodnuti ziskava ACAB body tim ze na to jde jinak proste zprima bez zbytecnyho okecavani a mnohem realisticteji a objektivneji ukazuje ze Italskej tezkoodenec sice tvrdy chleba ma to urcite (fotbalovy chuligani neonacisti a k tomu druhej extrem v podobe zlocinych pristehovalcu) ale sami ti policajti nejsou zrovna vzorem slusnosti z nicim se moc neserou a pro ranu pendrekem si nejdou daleko hrdinove jsou tu celkem sympaticti tvrdi chlapi se svymy problemy kteri vsak nejsou dokonaly a obcas vyvolavaji i sve osobni demony pravda na to aby udelal film nejakou hlubsi sondu je to porad dost povrchni a nedodelany takze ve finale takovej snimek co neurazi ani nenadchne kazdopadne jak sem napsal na zacatku muze mne sice nekdo obvinit ze srovnavani nesrovnatelneho ale ja si nemuzu pomoct tvrda realita nestranost a vetsi se ztotozneni z hlavnimy hrdiny a jejich osobni rovina tu proste funguje o dost lip proto mam jasno tohle je slusnej film Patrola nema narok (29.11.2012)