Suspiria

Kultovní kousek, ověnčený mnoha cenami, zaslouženě katapultoval Argenta mezi hororovou smetánku. Protože až tady dává režisér vzniknout plnohodnotnému hororu, než jakými byly jeho předchozí drsnější kriminálky, tzv. raná gialla. Jeho posedlost pestrými, mnohdy až agresivnými paletami barev, je zkrátka nepřehlédnutelná, a nadobro se stává Argentovým trademarkem. Několik úžasných momentů (především úvod a nezapomenutelná scéna při dobývání se skrz dveře) a hudba ze samotných hlubin pekel pak jenom utvrzují v její výjimečnosti. Proto nezaškodí si jí občas připomenout. Sám se divím, jak pokaždé a zase jinak na mě zapůsobí. Časem možná i zvednu své hodnocení. Suspiria totiž zraje jako víno. (17.01.2012)

Kdo posílá na onen svět odpadlíky freiburgské baletní akademie? Pes? Harapes? Či snad okultismus a barvy z Disneyho animované Sněhurky tančí své makabrózní padede..? Co se týká formy a obsahu, může to první zastínit něco, co vůbec stín nehází? Samozřejmě, ale často také dochází k tomu, že póly audiovizuální stránky a subjektivního diváckého vnímání jsou souhlasné a magnetismus se nekoná. Krátký čarodějnický proces v závěru byl fajn, ale jinak to bylo jako ježdění nehty po školní tabuli. To taky autor vždycky snáší lépe než obecenstvo.. Jinak první film, kde Udo Kier nevypadá jako třistaletý upír.. (15.07.2020)

Dario Argento točí výtvarně vymazlené snímky plné barev, dokáže vizuál interiérů dopilovat do působivých detailů. Jen si říkám, zda to občas s tou přílišnou barevností (zejména u křiklavě červené) nepřehání a také, zda by se nehodilo pro vytvoření skutečně hororové atmosféry občas trošku ubrat na tolika pestrých barvách a nechat místo ně na plátno vstoupit více temna, které tady často zastupovaly spíše šepotavé hlasy. Tento horor je vizuálně  určitě fascinující a sympatický (mohu k tomu přičíst klidně i velmi pěkné herečky), je také v mnoha scénách nesmírně napínavý svým dějem, ale pro mě osobně právě nebyl vůbec mrazivý, nevyvolal žádný hlubší prožitek s hlavní postavou a Argento mě příliš nepotěšil, když párkrát slušně vybudovanou atmosférou zabil vyústěním do dost laciných brakových lekaček či výjevů plných krve a zohavených těl. V rámci slavné trojice Argentových hororů, na které jsem se za poslední dobu podíval, nebyla určitě Suspiria špatným vyvrcholením. Ale vedle starší a spíše čistokrevní detektivky Tmavě červená (která se mi líbila od Argenta nejvíc) a pak daleko bizardnějšího a brakovějšího kousku Phenomena mi už nic nového nepřinesla a navzdory všem kladům vnímám jako pro mě nejméně výraznou. [60%] (01.07.2021)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

Rozporuplná záležitost. Od parádně atmosférické úvodní scény příletu hrdinky a její jízdy taxíkem bouřlivou nocí do školy v lesích do nás Argento tlačí pestrobarevně nasvícené haluzové interiéry a neméně haluzový hudební doprovod, ale celé je to naivní a v nejednom ohledu nechtěně komické, k čemuž mj. přispívá anglický dabing. (07.11.2009)