Suspiria

Argento v nejlepší formě! Problém italských horrorů je, že buď jim propadnete, nebo jimi opovrhujete. Navíc kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá i v rámci tvorby jednoho režiséra. Mě Argentovy filmy baví jako výtvarníka. Jeho vytříbená paleta barev, záliba v rudé a modré, v kontrastu, hře světel a stínů. Pokřivená kompozice, kdy postavy, věci i budovy jdou často mimo obraz, vychylují se ze zlatého řezu, jako by ukazovala na deformované vnímání světa. Temný hudební doprovod plný skřeků a pazvuků navozuje patřičnou atmosféru. Argentův Goblin zde předvádí jednu ze svých vynikajících okultních kreací. Přízračná scéna na letišti i cesta lesem v dešti napoví, co lze očekávat. Výkřiky ,,Witch" jsou jen jakousi třešinkou na dortu. Šťavnaté vraždy, tlukoucí srdce v otevřené hrudi, pasti, léčky, červi a....čarodějnické spiknutí! Skvělý úvod do ponuré trilogie. (25.02.2011)

Argento je jediný hororový režisér, ktorý nepustí film z ruky, ak nemá neprehliadnuteľne výraznú vizuálnu estetickú stránku, častokrát silne metaforickú (v Suspirii napr. zábradlie schodiska či dláždenie bazénu), to znamená, že dívať sa na jeho filmy prináša estetické uspokojenie. Skutočnosť, že je táto satisfakcia viazaná na horor vytvára neopakovateľne znepokojujúcu atmosféru, pre ktorú snáď Argenta nemožno nemilovať, i keď Oscara pravdepodobne nikdy nedostane ani za celoživotné dielo (hoci by mal). Koncentrácia na estetické zretele však na druhej strane bohužiaľ tlmí strašidelnosť, a to do takej miery, že sa mnohé scény stávajú podivne chladnými a odťažitými, akýmysi módnymi "follies", ako keby ktosi rozpohyboval tie báječné obrázky z talianskej edície Vogue alebo Architectural Digest. Ak desaťstupňová stupnica strašidelnosti má v úvodnej trinásťminútovke hororu "Night of the Living Dead" panickú hodnotu 10, u Argenta zriedkakedy prekročí číslo 6, čo však býva bohato vykompenzované úžasnými akustickými prelivmi, nájazdami kamery, magickými dvojfarebnými sólami v jedinom zábere, zjavnou radosťou z kvázisurrealistických nápadov, priam psychedelicky pôsobiacou výpravou a hypercharizmatickým obsadením (keď som pri castingu, môj súkromný bod k dobru je Miguel Bosé - áno, ten neodolateľný Pán Kto? z Almodóvarových "Tacones lejanos"). Mimoriadne chytrá a vynaliezavá anotácia k filmu "The Only Thing More Terrifying Than The Last 12 Minutes Of This Film Are The First 82" naozaj nevodí za nos. Za "Most Terrifying" totiž považujem scénu medzi 64 a 66 minútou. Čosi také ťažko rozdýchava i fanúšik žánru, takže ostatné obecenstvo by malo reálne rátať so zvracaním (alebo čím). Ďalšie supertvorivé orgie zažije divák v Mníchove (hoci dej sa odohráva vo Freiburgu, hm) medzi nádhernými budovami Propylaeum a Glyptotékou od Lea von Klenze - klasicistická vznešenosť spomínaných stavieb plus neuveriteľne zvrátený mord sa rovná prvotriedna hororová kvalita. A hoci je Suspiria o okultizme, Argentovu fascináciu zabijakom z mäsa a kostí zhŕňa veta, ktorú prednesie mladý Udo Kier: "Bad luck isn´t brought by broken mirrors, but by broken minds". (23.10.2005)

Dario Argento točí výtvarně vymazlené snímky plné barev, dokáže vizuál interiérů dopilovat do působivých detailů. Jen si říkám, zda to občas s tou přílišnou barevností (zejména u křiklavě červené) nepřehání a také, zda by se nehodilo pro vytvoření skutečně hororové atmosféry občas trošku ubrat na tolika pestrých barvách a nechat místo ně na plátno vstoupit více temna, které tady často zastupovaly spíše šepotavé hlasy. Tento horor je vizuálně  určitě fascinující a sympatický (mohu k tomu přičíst klidně i velmi pěkné herečky), je také v mnoha scénách nesmírně napínavý svým dějem, ale pro mě osobně právě nebyl vůbec mrazivý, nevyvolal žádný hlubší prožitek s hlavní postavou a Argento mě příliš nepotěšil, když párkrát slušně vybudovanou atmosférou zabil vyústěním do dost laciných brakových lekaček či výjevů plných krve a zohavených těl. V rámci slavné trojice Argentových hororů, na které jsem se za poslední dobu podíval, nebyla určitě Suspiria špatným vyvrcholením. Ale vedle starší a spíše čistokrevní detektivky Tmavě červená (která se mi líbila od Argenta nejvíc) a pak daleko bizardnějšího a brakovějšího kousku Phenomena mi už nic nového nepřinesla a navzdory všem kladům vnímám jako pro mě nejméně výraznou. [60%] (01.07.2021)

Opravdu je mi nevyřešitelnou záhadou, co na tomhle paskvilu tolik uživatelů vidí. Kromě výtečné hudební složky nemohu pochválit zhola nic. Ošklivá slečna navštíví baletní akademii, která vlastně baletní akademií tak úplně není. Prakticky nepřetržitě se vzduchem nesou prazvláštní zvuky a občas vystrčí růžky nějaký cosi. Prostředí je velmi barevné a absolutně umělé. Příběh je samozřejmě úplně o ničem. Nicméně, tvůrcům se nepodařilo navodit v mých očích ten všudepřítomný úžas z atmosféry. Vůbec mě film nedokázal pohltit do sebe. Nudil jsem se a nevěřícně kroutil hlavou. Zlou čarodějnici nakonec stačilo jemně píchnout nožíkem a bylo po celé slavné akademii. Ve velkém stylu mě to celé minulo. Kdybych u filmu neměl společnost, tak nejspíš umřu. Pěknější odpad. (13.07.2016)

Suspiria bezesporu nápaditě využívá a rozšiřuje možnosti filmu jako audiovizuálního vyjadřovacího média. Příběh je blbej jak Domča Myslivcová (ve světovém měřítku jak Paris Hilton), ale obrazová a hudební stránka vystřeluje snímek mezi inspirativní hororové kulty. Takhle přizpůsobovat expresionistické prostředí a barevné spektrum měnící se psychologii a náladám postav chce pořádné tvůrčí koule, které Argento rozhodně má. Škoda jen, že během 98 minut stihne film i velmi solidně nudit, neboť vystavět jednoduchou čarodějnickou báchorku s rádoby feministickým přesahem výhradně na neotřelé stylizaci je možná fajn zápis do učebnic filmařské tvorby, ale co se týče nějakého podněcování zvědavosti ohledně podoby fabule, tam zůstává Suspiria nevýrazná a za očekáváním. Závěr se překvapivě povedl a gore je tradičně taliánsky šťavnaté, s hodnocením se však do vyššího nadprůměru nedostanu. Sorry. 70% (01.09.2018)